Stavovské divadlo v Praze zažilo i premiéru Mozartovy opery Don Giovanni

„Divadlo dal vybudovat osvícenský aristokrat František Antonín hrabě Nostic Rieneck,“ vypráví Marie Hradecká z archivu Národního divadla. „Stavba trvala necelé dva roky, otevíralo se v roce 1783 premiérou Lessingovy občanské tragédie Emilia Galotti. Pravidelně zde herci hráli česky od roku 1812 o nedělích a svátcích odpoledne.“ Převážně německy se tady ale hrálo až do roku 1920, kdy bylo divadlo obsazeno Čechy a přičleněno k Národnímu divadlu.

Pro stavbu Stavovského divadla se vybralo místo tradičních divadelních produkcí vedle Kotců a zároveň vedle Karlovy univerzity. Univerzitu a divadlo lidé tehdy chápali jako celek. Budova vznikla v klasicistním slohu a zachovala se do dnešních dnů v téměř původním stavu.

Čtěte také

Interiér zdobí slivenecký mramor, strop jeviště má malovanou dekoraci s groteskními motivy v pompejském stylu. Josef Bergler roku 1804 namaloval návrh na oponu, olejomalba zachycuje Olymp, shromáždění řeckých bohů. Návrh opony visí ve vstupním vestibulu nad pokladnou. Ve foyer jsou také malované portréty a busty významných představitelů divadla.

Stavovské divadlo bylo otevřeno v roce 1783|foto: Jolana Nováková

Mnohokrát změněné jméno

V roce 1798 divadlo zakoupili čeští stavové a od té doby neslo název Královské stavovské divadlo. Od roku 1862, kdy zahájilo činnost Prozatímní divadlo jako divadlo vysloveně a výhradně české, patřila scéna Stavovského divadla pouze německému souboru. Jeho název se změnil na Královské zemské německé divadlo.

Od roku 1920 (s výjimkou okupačních let) až do roku 1948 bylo divadlo opět s názvem Stavovské scénou Národního divadla, především jeho činoherního souboru. V roce 1948 se přejmenovalo na Tylovo divadlo a posléze, po rozsáhlé osmileté rekonstrukci, se mu v roce 1991 vrátil historický název Stavovské divadlo. Nad vchodem do budovy najdete nápis Patriae et Musis - Vlasti a múzám.

Na zdejší scéně působilo několik zakladatelských generací českých divadelníků. Od průkopníků bratří Thámů, Jana Nepomuka Štěpánka až ke Klicperovi, Tylovi, Kolárovi a dalším. Ve Stavovském hrál například i Karel Hynek Mácha, v roce 1826 se zde uvedla první česká novodobá opera - Škroupův Dráteník, ve které poprvé zazněla píseň Kde domov můj.

Lustr nad hledištěm divadla|foto: Jolana Nováková

Stavovské divadlo je spojené i se jménem Wolfganga Amadea Mozarta. Odehrály se zde mimo jiné i světové premiéry dvou oper. Slavného Dona Giovanniho, 29. 10. 1787, kterého Mozart sám dirigoval, a opery La clemenza di Tito roku 1791, u příležitosti korunovace Leopolda II. Režisér Miloš Forman ve Stavovském divadle pak natočil divadelní scény svého filmu Amadeus.

V současnosti můžete do Stavovského přijít nejen na činohru nebo balet, ale třeba i na výše zmíněného Dona Giovanniho.