Sto let od narození Desidera Galského

28. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

Tento čtvrtek 25. března uplynulo sto let od narození Desidera Galského, muže několika osudů.

Život Desidera Galského svým způsobem ilustruje události, které v minulém století zasáhly do osudů československých židů.

Narodil se ve slovenských Michalovcích v ortodoxní židovské rodině, ale své židovství prožíval již jako gymnazista sekulárně. Za války byl pronacistickým slovenským státem odveden do pomocných armádních jednotek, z nichž však přešel k partyzánům a na jejich straně se zúčastnil Slovenského národního povstání.

Po válce Desider Galský vystudoval v Praze mezinárodní vztahy a roku 1949 začal pracovat na ministerstvu zahraničí. Ne na dlouho. Po dvou letech ho antisemitské čistky vyhnaly do dělnické profese v ČKD a nové šance mu nabídlo až částečné uvolnění komunistického režimu na přelomu 50. a 60. let. Začal pracovat v rozhlase a jako nakladatelský redaktor a současně využil možnosti publikovat. Vydal knížky pro mládež o stavbě Panamského a Suezského průplavu, pro dospělé pak knihu „Mrtvý na útěku" o případu nacisty Martina Bormanna. Po sovětské okupaci se Desider Galský uchýlil do zdravotnického nakladatelství Avicenum a i zde se projevil tvořivě; stál u zrodu psychologického časopisu „Děti a my“, na svou dobu pozoruhodně svobodného.

V roce 1979 se Desider Galský otevřeně vrátil ke svým židovským kořenům. Stal se redaktorem českého židovského měsíčníku nazývaného tehdy Věstník a o rok později byl zvolen předsedou Rady židovských náboženských obcí v České republice. Jestliže státní církevní dozor očekával, že vzdělaný a jazykově skvěle vybavený Desider Galský bude poslušným vykonavatelem jeho propagandistických záměrů, opak byl pravdou. Desider Galský v zahraničí neskrýval neutěšenou situaci českého židovského společenství a nakonec po pěti letech musel pod vrchnostenským nátlakem z funkce odejít.

Židovské prostředí však neopustil. Až do listopadu 1989 svými styky se světovými židovskými organizacemi napomohl četným aktivitám, které oficiální rámec tehdejší židovské obce neumožňoval. S přáteli ze zahraničí podporoval vydávání židovských samizdatových publikací mladších členů pražské obce, přispíval k tomu, že svět se dozvídal pravdu o útlaku židovského života u nás.

Pád komunistického režimu přinesl Desideru Galskému satisfakci.  Byl opět zvolen předsedou Federace židovských obcí, zasadil se o novou podobu židovského měsíčníku. Domácí židovská komunita se však z práce svého oblíbeného představitele dlouho netěšila. V listopadu 1990 tragicky zahynul při automobilové nehodě.

S Desiderem Galským jsem se přátelil. Vzpomínám na něj jako na člověka s širokým kulturním rozhledem, muže elegantního vystupování, názorově otevřeného a tolerantního, ale přitom zásadového, vůči lidem laskavého a radostného. Takových není nikdy dost.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio