Stožár u Košetic měří čtvrt kilometru. Krajina shora vypadá jako mapa

7. listopad 2016
Česko – země neznámá
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Meteostožár je ukotvený ocelovými lany

Pokud jezdíte z Prahy po dálnici D1, možná jste si přibližně kolem sedmdesátého kilometru po pravé straně všimli v dálce vysokého stožáru. Jde o jednu z nejvyšších staveb v naší zemi - Košetický stožár. A rozhodně se na něj stojí za to podívat i zblízka. Je totiž vysoký neuvěřitelných 250 metrů.

Pro srovnání je chladicí věž temelínské elektrárny vysoká „jen“ 150 metrů. Košetický stožár stojí u observatoře Českého hydrometeorologického ústavu na Vysočině. Až k jeho patě se nedostanete, protože stojí na oploceném pozemku, ale věřte tomu, že i od plotu se vám z výšky zatočí hlava.

„Oficiálně je to atmosférická stanice Křešín u Pacova, která sídlí vedle observatoře Košetice. Patříme pod akademii věd, pod Ústav výzkumu globální změny,“ říká u paty stožáru technik Vlastimil Hanuš. S observatoří, stejně jako s dalšími institucemi úzce spolupracují. Dvousetpadesátimetrová výška stožáru je nutná k tomu, aby vědci při měření vyloučili místní vlivy. „Musíme se dostat nad přízemní vrstvu atmosféry. Za dobrých podmínek dokážou čidla ‚dohlédnout‘ až někam k pobřeží Atlantiku,“ vysvětluje Vlastimil Hanuš.

A co vlastně citlivá čidla umístěná v několika úrovních stožáru měří? „Měříme několik skupin látek. Jsou to základní skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý, metan, oxid uhelnatý a oxid dusný, potom rtuť a ve vertikálním profilu ozón,“ vyjmenovává základní měřené prvky a sloučeniny Vlastimil Hanuš. Stanice je zapojena do mezinárodních programů pro výzkum atmosféry ICOS a ACTRIS.

Půl hodiny po žebříku

Měření je automatizované a data vědci odečítají v pohodlí svých kanceláří. Přesto je čas od času nutné na stožár vystoupat. „Dnes budeme v osmdesáti metrech montovat datovou linku pro přístroj na měření toků aerosolů,“ říká technik a dodává, že většinu práce zvládne z kabiny výtahu. Na vrchol stožáru je ale možné vystoupat i po žebříku. Trvá to prý tak půl hodiny. Výtahem technici čas neušetří, mohou si ale s sebou vzít potřebné nářadí a přístroje.

Kotvení lany

Na internetu můžete najít dva rozdílné údaje o výšce stožáru. Ten větší udává 254 metrů a znamená to, že je měřený i s hromosvodem na jeho vrcholu. Mimochodem, celý stožár má hmotnost okolo 100 tun, použito bylo kolem čtyř kilometrů trubek včetně žebříků a lávek a kotvící lana mají dohromady něco přes dva a půl kilometru. Stavba má výkyv asi čtyři a půl metru. „Nahoře ale pohyb není cítit. Protože je stožár kotvený lany, tak se celá konstrukce vlní,“ popisuje Vlastimil Hanuš.

Dvě stě padesát metrů, to už je pořádná rozhledna. Vlastimil Hanuš ale říká, že výhledu na výrazné vzdálenější orientační body brání kopce v okolí. Vrchol stožáru je v nadmořské výšce přibližně 800 metrů. „A z té výšky už krajina vypadá spíš jako mapa,“ dodává. Výrazný viditelný orientační bod je nedaleké Stražiště.

Spustit audio