Středověkou cestu z Prahy do Olomouce připomínají už jen dochované milníky

25. červen 2015
Česko – země neznámá

Doprava byla v dávných časech mnohem složitější než dnes. Staré stezky se jen pozvolna měnily v silnice, a i když se silnicemi staly, nemuselo to být natrvalo. Důkazem je kdysi jedna z nejfrekventovanějších spojnic mezi Moravou a Čechami u Líšnice na Šumpersku, která je dnes pouze tichou silničkou, zčásti ukrytou v lesích.

Už v raném středověku vedla spojnice Čech s Moravou přes Polabí a Chrudim do prostoru Hornomoravského úvalu. Nedá se přesně určit, zda vedla v trase přes Moravskou Třebovou a kolem Mohelnice, neboť zprávy o ní chybí. Víme však, že se jednalo o koridor jedné z tras důležité východo-západní obchodní magistrály směřující z Pyrenejského poloostrova do Kyjeva a dále se větvící k Vikingům a Chazarům.

Pro naše území důležitá část této trasy vedla přes Řezno, Prahu a Olomouc do Krakova. Během vzrůstající expanze českého státu za Boleslava I. po této trase proudili nejrůznější komodity, se kterými se obchodovalo na pražském tržišti.

Ve 13. století, díky vzniku měst, cesty měnily svůj směr k jejich branám. Města se tímto způsobem mohla domoci práva nuceného skladu zboží, které tudy cestovalo, a výběru mýta. Díky tomu se začaly cesty upravovat a města spolu soupeřila o výnosný obchod. V průběhu vrcholného a pozdního středověku vzniká složitá, vzájemně propojená síť dálkových, regionálních a místních komunikací.

Tři osminy míle do Loštic

Silnici lemovaly milníky i zájezdní hostince

Právě nad cestami byly budovány tvrze a hrady k ochraně cest. Pod horskými přechody vznikaly také poutní kostely, kde se děkovalo za překonání nebezpečné oblasti. A zde se dostáváme do Líšnice, kde stával hrádek už na přelomu 13. a 14. století. Ne náhodou stával právě na ostrohu nad touto stezkou. Cesta fungovala od středověku až do 18. století, kdy se zde po francouzském vzoru začala budovat státní silnice.

Patřila k prvním, které byly ustaveny a spravovány za přispění státní pokladny, a důkazem její existence jsou dodnes zachované kamenné milníky. Jedná se o asi 150 centimetrů vysoké pískovcové hranoly se zkosenými horními hranami, které na sobě nesou nápisy označující vzdálenost do okolních měst a obcí.

Někdejší zájezdní hostinec Na Pešti

Dalším důkazem je i soustava zájezdních hostinců na trase této stezky. K těm nejstarším patří hospoda Na Pešti nedaleko Žadlovic, která své jméno dostala zkomolením původního jména Na Poště. Skutečně tam byla poštovní stanice, kde bylo navíc možné vyměnit koně, případně získat přípřež pro stoupání do kopců na vrchol u Studené Loučky. I zde stávala podobná restaurace, na jejíchž základech vznikl dodnes populární motorest.

S rostoucím významem města Mohelnice a stále četnější nákladní dopravou byla postupně cesta přes Líšnici opuštěna. Už v roce 1745 byl v Mohelnici zřízen první poštovní úřad. Tato poštovní stanice byla do Mohelnice přeložena z Loštic, protože v Lošticích nebylo dostatek obchodu a tudíž ani dost korespondence.

Milník mezi Líšnicí a Lošticemi

Tím ztratila cesta přes Líšnici význam a povozy i cestující stále častěji sjížděli ze Studené Loučky přímo do Mohelnice. Stará cesta se stávala jen obslužnou komunikací. Rozvoj automobilové dopravy zánik původní trasy dokonal. Dnes cesta mezi Studenou Loučkou a Líšnicí slouží pouze jako lesní komunikace a cyklotrasa.


Hospoda Na Pešti

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m14!1m8!1m3!1d3205.5849906260714!2d16.91441!3d49.7504269!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0000000000000000%3A0xd9a24106bf1ba80c!2zUGXFocWlIHJlc3RhdXJhbnQ!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1435222511986" width="610" height="300" frameborder="0" style="border:0" allowfullscreen></iframe>


Milník č. 1

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d1685.5808518222505!2d16.888271587701418!3d49.75398065033818!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0%3A0x0!2zNDnCsDQ1JzEzLjYiTiAxNsKwNTMnMTguNSJF!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1435222556308" width="610" height="300" frameborder="0" style="border:0" allowfullscreen></iframe>


Milník č. 2

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m14!1m8!1m3!1d3204.24594339412!2d16.847999700000003!3d49.77068500000001!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0%3A0x0!2zNDnCsDQ2JzE0LjUiTiAxNsKwNTAnNTIuOCJF!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1435222485864" width="610" height="300" frameborder="0" style="border:0" allowfullscreen></iframe>
autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.