„Střílí po nás, buldozery a pilami ničí naše olivovníky,“ zlobí se Palestinci ze Západního břehu na židovské osadníky

„Některé olivovníky plodí už po třech letech od vysazení, ale většinou si počkáme tak osm let,“ říká Abd al-Hakím Wádí. Právě prořezává olivovníky ve svém sadu, pracuje tu s několika členy své rodiny.

Olivovník je symbol soběstačnosti Palestinců a také symbol přináležitosti místních vesničanů ke zdejší půdě|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Je to tu nádherná zvlněná krajina, červená půda a z ní v řadách rostou do nedohledna husté stromky s šedavě zelenými lístky. Jeden by řekl: biblická krajina!

Koruna jako šálek kávy

„Zralá je oliva tehdy, když ji vezmeš, takhle zmačkneš a rychle z ní vytéká olej. Když jsou ještě takhle zelené – podívej, zmačkneš ji a nic z ní neteče. Ta ještě zralá není. Takže ideální je, když jsou černé a měkké,“ vysvětluje Abd al-Hakím.

Pracujeme v sadu jen dospělí, o děti se bojíme. Včera jsme odtud třikrát utíkali. Osadníci po nás začali střílet.
Abd al-Hakím Wádí, palestinský vesničan

Olivovníky se musí prořezávat, jinak by přestaly plodit, pokračuje ve výkladu. Olivy také podle něj potřebují otevřenou korunu, aby k nim mohlo dost sluníčka.

Říkám mu, že to znám – podobně ošetřuju meruňky a slivoně na své české zahradě. Abd al-Hakím má ale své orientální příměry: koruna stromu prý musí být otevřená jako šálek kávy.

Čtěte také

Mezi Izraelem a Západním břehem Jordánu stoupá napětí. Osadníci tam zabili sedm palestinských vesničanů

„O děti se bojíme“

Černé i zelené olivy tu teď setřásají na plachty, a když je pak sesypou do barelů, odvezou je do lisovny oliv ve vesnici.

Olivovník je symbol. Symbol soběstačnosti Palestinců a také symbol přináležitosti místních vesničanů ke zdejší půdě. Už proto, že stromy rostou stovky let a založení dobrého sadu je dlouhodobá záležitost. A proto je olivovník pro jiné, kteří se této půdy chtějí zmocnit, oním příslovečným trnem v oku.

„Na sklizeň oliv máme jen měsíc, tak od půlky října. Pracujeme v sadu jen dospělí, o děti se bojíme. Včera jsme odtud třikrát utíkali. Osadníci po nás začali střílet,“ popisuje Abd al-Hakím.

Démoni z židovské osady

Nad jeho sadem je palestinská vesnice Kusra. Když se podívám na druhou stranu, vidím na protějším kopci věž s izraelskými vojáky. A zpoza toho kopce, jak říká Abd al-Hakím, přicházejí démoni – extremisté ze židovské osady Eš Kodeš, která tam vznikla kolem roku 2000. Od té doby nemají vesničané z Kusry klid.

Nesnášejí olivovníky, stejně jako nesnášejí Palestince. Tyhle olivovníky jsem sázel už osmkrát a vždycky je zničí.
Abd al-Hakím Wádí, palestinský vesničan

„Máme s nimi problémy každý den – s osadníky i s vojáky. Brání nám olivy sklidit, střílí po nás. Buldozery vytrhávají stromy,“ líčí Abd al-Hakím s rozhořčením.

„Nesnášejí olivovníky, stejně jako nesnášejí Palestince. Přijdou, uřežou stromy. Vědí, že je to naše obživa a že je to pro nás posvátný strom. Že ho mají Palestinci tak rádi. Tyhle olivovníky jsem sázel už osmkrát a vždycky je zničí,“ ukazuje na malé sazeničky.

Nad Abd al-Hakímovým sadem je palestinská vesnice Kusra. Na protějším kopci věž s izraelskými vojáky|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

„Proč to odnášejí olivovníky?“

Osadníci sem prý chodí s motorovými pilami, buldozery i puškami. A vojáci je chrání. Abd al-Hakímova bratra a synovce zabili osadníci před třemi týdny.

„Nechtějí, abychom si tu žili poklidný, šťastný život. A tak tu kvůli nim žijeme ve strachu, v útlaku. Není v nich trocha lidskosti. Když mají problém s Palestincem, tak ať si ho s Palestincem vyřeší. Ale proč to odnášejí olivovníky?“

Abd al-Hakím tu sklízí olivy tak, jako jeho předci před stovkami, možná tisíci let. I přes problémy s osadníky věří, že jeho potomci je tu budou sklízet nejméně ještě tak dlouho.