Svátek Chanuka přeje hravosti a vynalézavosti

Ve slovnících se dočteme, že svátek Chanuka, hebrejsky „zasvěcení“, připomíná navrácení bohoslužby do jeruzalémského chrámu roku 165 před občanským letopočtem. Tehdy Židé vedení rodem Hasmonejských vyhnali z Jeruzaléma řecké dobyvatele, a jak praví legendární podání, zažehli světlo na sedmiramenném chrámovém svícnu. Přestože olivového oleje do jeho kahanů bylo na jediný den, zářilo zázračně celých osm dní, než byl připraven rituálně čistý olej nový.

Odtud i označení Chanuky jako Svátku světel, na jehož počest Židé dodnes zapalují na zvláštním osmiramenném svícnu každý den o jedno světlo víc, až nakonec všechna září ve své plnosti.

Chanuku ovšem v židovské tradici doprovázejí i další zvyky, které zvýrazňovaly výjimečnost svátku a současně tříbily důvtip. Takové byly například akrostichy. Vznikaly ze slov řazených za sebou či do vět, přičemž první nebo poslední písmena každého z nich se spojovala ve slově novém. Takové slovo se vztahem k svátku Chanuka vzniklo například ze začátečních písmen výroku z biblické Druhé knihy Mojžíšovy. Hebrejská věta oslavující Boží pomoc „Mi kmocha ba elim Hašem – Kdo je mezi mocnými jako Ty, Bože,“ vytvořilo v akrostichu slovo Makabi. Toto označení, česky Makabejští, je však jen jiným označením rodu Hasmonejských, kteří ve 2. století před občanským letopočtem svedli vítězný boj s řeckými vetřelci.

Přímo ke slovu Hasmonejští přitom v hebrejštině odkazuje ještě další akrostich. Jeho tvůrci ho důmyslně odvodili ze slov, která sama o sobě vyjadřují důležité židovské náboženské zásady. Patří k nim oslava nového měsíce a dne odpočinku šabat, příkaz obřízky, zachovávání zvláštních zvyklostí židovskými ženami, posvátnost manželského svazku a víra v Boží jedinečnost. Byly to přitom tyto principy, o které před více než 2000 lety chtěli řečtí dobyvatelé Židy připravit a nahradit je vlastními zvyklostmi.

V souvislosti se svátkem Chanuka stojí za to zmínit i další akrostich, o kterém se píše v Talmudu. Ten mimo jiné zaznamenává spor proslulých učenců Šamaje a Hilela, jak správně zapalovat chanuková světla. Podle Šamaje se mělo první večer svátku zažehnout všech osm světel a potom každý den o jedno méně, zatímco Hilel, jehož názor převládl, to viděl opačně: první sváteční den zažehnout jen jedno světlo a každý další den vždy jedno přidat.

Oba rabíni přitom našli pro své pojetí v židovské náboženské literatuře spojení, ze kterého v akrostichu vzniklo slovo chanuka.

Jak vidět, svátek Chanuka již dávno přál hravosti a vynalézavosti. A takový pro radost a potěšení zůstává dodnes.