Tajemství hajniček: Proč milují listnáče a ne jehličnany
V časném jaru mají hajní rostliny naspěch. Musejí vykvést dřív, než se stromy obsypou listy. Abychom se z „hajniček“ mohli radovat, nemusíme vlastnit les. Stačí pár stromů nebo keřů, které rostlinky ochrání před přímým sluncem. Ale zároveň poskytnou dostatek světla v období růstu, dobrou půdu, správnou teplotu a živiny.
Musí to být listnáče, jen ty vytvoří hajním rostlinám, říkáme jim také stínomilné trvalky, ideální podmínky. „Jehličnany nenabízejí to správné světlo a stín v jednotlivých částech roku. Navíc opad z jehličnatých stromů je velmi kyselý, takže i půdní rekce je odlišná od půd pod listnatými stromy,“ vysvětluje Jarmila Skružná, vedoucí oddělení etnobotaniky a prezentace botaniky z Botanické zahrady hlavního města Prahy.
Pokud se rostliny vyskytují ve větších skupinách, jsou velmi efektní. Mezi významné hajní rostliny můžeme řadit jak trvalky dobře rostoucí v polostinných či stinných místech zahrad, parků nebo lesů, tak i některé cibuloviny, trávy a skalničky. Výraznou skupinou jsou i kapradiny. Ačkoliv jde o různorodou skupinu i nepříbuzných druhů, je možné najít určité čeledi s bohatším zastoupením. K nim patří zejména pryskyřníkovité (Ranunculaceae), prvosenkovité (Primulaceae) a liliovité (Liliaceae).
Z významných rodů můžeme jmenovat orseje (Ficaria), sasanky (Anemone), čemeřice (Helleborus), prvosenky (Primula), liliovky (Tricyrtis), kandíky (Erythronium), škornice (Epimedium), bohyšky (Hosta), plicníky (Pulmonaria), kopytníky (Asarum), bergénie (Bergenia) či čechravy (Astilbe).
„Převážná většina kolekce hajních rostlin se u nás v zahradě uplatňuje v lesních expozicích areálu Sever a Střed, dále pak v menších celcích v Ornamentální zahradě či na Středomoří. Jedná se o poměrně rozsáhlou sbírku čítající přibližně 1500 položek,“ zve do botanické zahrady v Praze-Troji Jarmila Skružná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
