Tajný host ochutnává, testuje a zkouší. Jde o povolání snů?

V restauračním a hotelovém prostředí existuje netradiční povolání, kterému se říká tajný host. Takovým hostem se můžete stát pouze s patřičným vzděláním a znalostí oboru. Zájemci se běžně rekrutují z hotelových škol a podobných institucí. Jde ale o krásnou práci. Kdo by nechtěl ochutnávat jídla a testovat úroveň hotelového servisu?

Pokud se chcete stát tajným hostem, musíte být znalcem v oboru, vědět, co hosté očekávají, co způsobí radost i zklamání. Tajný host musí být znalcem etikety, hotelového provozu, trochu kuchařem i psychologem. Musí se umět koukat a vše znát nazpaměť. Práce v utajení neumožňuje používat nějaký formulář v ruce nebo tablet. Upoutat na sebe pozornost personálu totiž není v žádném případě žádoucí.

Pracovní plán je většinou předem daný. Testování začíná už samotným objednáním stolu v restauraci nebo pokoje v hotelu, pokračuje příjezdem, přijetím na recepci, atd. Končí hodnocením kvality pokrmů a způsobu předložení účtu. Jde o velmi podrobný seznam stovky až tisíců položek, které musí brát tajný host při návštěvě v potaz.

Hotelová hodnocení

Častou výtkou je třeba špatná komunikace recepčního s hosty. Častěji se podle tajných hostů dívají do počítače než do očí hosta. A to je špatně. V hotelích se ale hodnotí i takové drobnosti jako dostatečná zvuková izolace na hotelovém pokoji. Ta rozhoduje o tom, jestli se host vyspí do růžova, aniž by ho v noci rušilo spláchnutí toalety z vedlejšího pokoje.

Tajného hosta byste neměli od ostatních rozeznat

Inspektory nejslavnějšího restauračního a hotelového průvodce Michelin dělají nevýrazní lidé. Nesmí totiž ani v nejmenším upozornit personál, že je někdo sleduje. Francouzi pro ně mají termín monsieur Tout le Monde, tedy pan Kdokoliv. Pracují v přísném utajení. Jejich tváře a jména firma zásadně nezveřejňuje. Mají dokonce zakázáno ptát se na cokoliv kuchařů, aby na sebe neupozornili. Za týden mají za úkol zhodnotit deset až čtrnáct restaurací na různých místech.

První nebo poslední dojem?

Známé úsloví říká, že rozhodující je první dojem, ale školitelé tajných hostů radí: Všímejte si i způsobu rozloučení, zda nechybí úsměv a zájem. Poslední dojem totiž většinou rozhodne, zda přijdete i příště. Je jako s dezertem, ten také korunuje celé menu. Když bude menu dokonalé a zkazí ho špatně připravený dezert, host odchází zklamán nebo rozladěn. Proto poslední dojem je většinou v restauraci důležitější než ten první.