Talent tam nebyl, ale bojovnost ano, říká o svých začátcích před kamerou Stanislav Bartůšek

Je tvůj živel voda?

Je to můj živel i v podobě sněhu. Když stojím na běžkách a jedu do Jizerských hor, z Prahy se dá být ve stopě pomalu za hodinu, a trefím to ve všední den, kde tam nikdo není, tak to je nirvána.

Jsi pravidelným účastníkem Jizerské 50. Ten čas pod 3 hodiny 40 bereš jako jeden z těch dobrých pocitů v cíli?

Při jakémkoliv závodě i v minulosti se mi to snad ještě nestalo, ale tady jsem dojížděl do cíle a měl jsem slzy v očích, protože to bylo přesně 3 měsíce po operaci kyčle. Já jsem začal trénovat měsíc před závodem, že jsem vlezl vůbec na běžky. A v tu chvíli jsem začal být soupažákem. Do té doby jsem bruslil nebo jsem jel klasiku, ta se musí jet při Jizerské 50. Tak čas byl osobákem, neuvěřitelné, přitom nebyly úplně ideální sněhové podmínky. Ddojalo mě to.

Ráda bych teď připomněla tvoje úplně první vysílání. Vzpomeneš si na trému nebo na nějaký jiný pocit, který ti naskočí s tím okamžikem před 32 lety?

Byť jsem byl kantor, ono je rozdíl, když člověk stojí před třídou, kde je 30, tenkrát v Ústí nad Labem skoro 40 dětí, a stát před miliony diváků. V tu chvíli jsem byl velký trémista. Tréma mě neopustila možná dva roky. Za prvý, a to po těch letech už si můžu dovolit říct, že jsem rozhodně nebyl žádný talent. Ale co bylo, tak byla bojovnost, to může souviset se sportem. Co teda si myslím, že je moje silná stránka, je to improvizace a zarputilost.

Co by sis přál, aby zůstalo sportovním duchem sportovní redakce České televize? Jak moc je to vlastně důležité?

Pro mě skutečně rozhodující jsou lidi. Jednoznačně vztahy, férové vztahy a férovost i v běžném životě, běžném chodu redakce. To je nesmírně důležité. Jsem schopen říct, že tady chci být do poslední chvíle. A bude to z důvodu, že tady ti dobří lidé byli.

Otázka umělé inteligence. Ptá se tě na to, jaké vlastnosti musí mít podle tebe dobrý sportovní redaktor, moderátor, komentátor, aby dokázal zaujmout diváky a přiblížit jim to podstatné, co se odehrává?

Já bych to možná neměl říkat, ale já si to neodpustím. Těch vlastností je celá řada. Ale divák, který je dlouholetým divákem České televize, se určitě na obrazovkách setkal s obrovskými osobnostmi, s obrovskými profíky, kteří neměli pokoru. A byť je nádherné, když to někdo všechno má, ale mu chybí pokora, tak je to jako kvalitní konzerva, která v sobě ale má mrtvou mouchu. To je podle mě strašně důležité.

Jak moc se podle Stanislava Bartůška změnila žurnalistika a sportovní žurnalistika za posledních 30 let? Pamatuje si, co řekl, při doplavání kanálu La Manche? Je výhodou, když sportovní komentátor sportuje? Poslechněte si celý pořad.