Technickým muzeem v Brně zní orchestriony, pianoly, flašinety a další hrací strojky
Brněnské technické muzeum přibližuje mnoho oborů techniky. K nejpůvabnějším expozicím patří část nazvaná „Salon mechanické hudby“. Jsou v ní k vidění i ke slyšení nejrůznější hřebíčkové stroje, orchestriony či pianoly.
Jedno mají společné. V době svého vzniku měly za úkol přehrávat hudební motivy, produkovat populární melodie na veřejnosti i v soukromí a upoutávat dokonalým řemeslným zpracováním. I dnes sbírka uchvacuje emotivní zdobností jednotlivých exponátů a také precizní hodinářskou a uměleckou řezbářskou prací.
K nejhlučnějším exponátům nepochybně patří velký skříňový flašinet. „My máme představu flašinetáře, který mohl nosit nástroj přes rameno anebo na zádech jako batoh. Tento flašinet se ale dopravoval na vozíčku. A dokonce i my tady s tímto flašinetem jezdíme po některých akcích, například na srpnové mezinárodní setkání flašinetářů tady v Brně,“ říká autor expozice Petr Nekuža.
Část výstavy má podobu starobylé lidové hospody nižší cenové skupiny. Vévodí jí orchestrion, který míval stejnou funkci jako novodobé jukeboxy. „Hospodští si je pořizovali, aby na nich vydělali. Takže tady byla mincovní dráha, do které se hodil příslušný obnos a orchestrion zahrál některou z melodií,“ vysvětluje Nekuža.
Zatímco orchestriony anebo klavíry s implantovanými mechanickými strojky zabírají spoustu místa, jiné exponáty jsou mnohem drobnější. Hrací mechanismy se totiž instalovaly také například do šperkovnic anebo do krabic na doutníky. Některé ozvláštňovaly i fotoalba.
Salon mechanické hudby v Brně svým rozsahem rozhodně návštěvníky nezklame, přesto se tu snaží doplňovat další nové exponáty. „Není to ale jednoduché, protože v dnešní době jsou mechanické hudební nástroje poměrně drahé. A složitá je také jejich údržba. Lidí, kteří je umí opravovat anebo naladit, není mnoho,“ uzavírá Petr Nekuža.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Lidská blbost nezmizela. Politici dnes nabízí balíček reality a surreality v jednom, glosuje Vávra
-
Situace na českých řekách není příznivá, varuje ředitel Povodí Vltavy. V některých úsecích jsou toky bez vody
-
Navrhované změny rozpočtových pravidel Češi nepodporují. Pro je 28 procent, ukazuje průzkum
-
‚Láska nemůže být nikdy hřích.‘ Prahou prošel duhový průvod Prague Pride, dohlíží na něj i vrtulník







