Tereza, jedině Tereza
Slavný český muzikál Kdyby tisíc klarinetů, který je původně revuálním pásmem písniček, má prostý děj - v momentě, kdy chtějí vojáci střílet na zběhlého vojáka, kterého hraje Jiří Menzel, promění se jejich zbraně v hudební nástroje. Začnou proto namísto vojenských akcí připravovat hudební revue, kterou natáčí i televize pod vedením Jany Brejchové.
Na konci srpna 1964 natáčí v nahrávacím studiu na Barrandově Waldemar Matuška jeden ze svých největších hitů, písničku Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého "Tereza". Spolu s dalšími třinácti písničkami patří do muzikálu divadla Semafor "Kdyby tisíc klarinetů". Jeho filmová podoba vznikla v roce 1964 v režii Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka. Waldemar Matuška si ve filmu zahrál spolu s Janou Brejchovou, Hanou Hegerovou, Evou Pilarovou, Karlem Gottem, Jiřím Suchým, Jiřím Šlitrem, Pavlínou Filipovskou a mnoha dalšími zpěváky a herci.
Je to vlastně docela jednoduchý příběh. Vojín Schulze odmítne podřizovat se nesmyslným rozkazům a opustí armádu. V civilu se schová v blízkém městečku, v tamní škole. Vojsko však Schulzeho bere jako zběha a chce ho dostat. Náhle se však stane zázrak - na území kasáren a městečka se zbraně mění v hudební nástroje. To je základní dějová kostra slavného českého filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů. Natáčel se v létě roku 1964 ve Františkových Lázních a na zámku Kynžvart.
Zatím naposledy byl muzikál Kdyby tisíc klarinetů proveden na scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla v Novém divadle v roce 2016, derniéru měl o tři roky později.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
