Tiché údolí zachycovali naši přední malíři. Krajinu si oblíbili Chittussi i Aleš

Kdysi bývalo na území Tichého údolí moře, a proto dnes můžete narazit především na četné usazeniny prachovce, břidlic i drobů. A protože se tu odehrávala sopečná činnost, četné jsou i žíly porfyritů a diabasu. Definitivní podobu získalo Tiché údolí až na začátku čtvrtohor. Do té doby bylo koryto Vltavy mělké a sahalo až k Úněticím.

„Únětický potok vytvořil údolí tím, že prorazil bariéru Kozích hřbetů, které zůstaly v levé části údolí, a z tohoto původně jednolitého buližníkového hřbetu zbyla na jeho pravé straně pouze Alšova vyhlídka na tak zvaném Holém vrchu,“ popisuje vznik Tichého údolí zoolog RNDr. Oldřich Hovorka ze Středočeského muzea v Roztokách u Prahy.

Tiché údolí jako cíl malířů

Příroda se tu ale za posledních 150 let podstatně změnila. Kdysi holé severní stráně, kde byly pastviny a vřesoviště, opět porostly lesy. Pokud se přesto Tichým údolím projdete, můžete v něm zahlédnout četná zákoutí zachycená na překrásných krajinomalbách našich předních malířů.

Zdenka Braunerová měla v blízkosti Tichého údolí v Roztokách dokonce svůj ateliér|foto: Markéta Vejvodová

„Stačí, když se podíváme k potoku nebo na sousední louky. To je přesný výjev z obrazu malíře Antonína Chittussiho, který tu se Zdenkou Braunerovou trávil hodiny a hodiny kreslení v přírodě. A kdybychom vyšli nahoru, tak tam jsou další scenérie zachycené na obrazech - krásné vyhlídky na Suchdol a na Okoř,“ říká historička Marcela Šášinková ze Středočeského muzea v Roztokách u Prahy.

Tiché údolí se nejčastěji objevuje právě na plátnech Zdenky Braunerové a Antonína Chittussiho. Jezdili sem ale také František Ženíšek, Mikuláš Aleš, Josef Mařák a mnoho dalších. Přitahovaly je nejen místní krásné vyhlídky, ale také hra světla v listnatých hájích a jeho odrazy na hladině Únětického potoka.