Titul fojta si Mikuláštíci v Jasenné předávali po generace. Dnes se můžete projít jejich obydlím

25. říjen 2026

V Jasenné na Zlínsku po rekonstrukci znovu otevřeli Mikuláštíkovo fojtství. Správu vesnic měli na Moravě od 13. století na starosti tak zvaní fojtové, které jmenovala vrchnost. V polovině 18. století se v Jasenné stal fojtem Jiří Mikuláštík a jeho potomci si pak úřad předávali po celé generace. Budova, ve které žili, patří k nejzachovalejším stavbám svého druhu na východní Moravě.

Život vesničanů v Jasenné na Zlínsku řídili už od 16. století fojtové. Tehdy se potýkali s válečnými těžkostmi a fojtství se moc nedařilo. Zlom nastal s příchodem Jiřího Mikuláštíka, který tento úřad dostal od vrchnosti za svoji statečnost. Zachránil život hraběti z Gollenu, když se topil. Ten ho za to jmenoval fojtem.

Fojtové byli díky svému úřadu velmi vážení občané. Dohlíželi na pořádek a bezpečnost, vybírali dávky a poplatky a měli také soudní pravomoc. „Proto byla součástí fojtství i šatlava a na dvoře byl pranýř,“ vysvětluje průvodkyně Tatiana Striplingová. Fojtové také řídili sbor portášů, kteří chránili hranice, horské oblasti, ale i vnitrozemí a zasahovali proti zbojníkům a pašerákům.

Koutnice a súsek

Když návštěvník vstoupí do budovy, ocitne se v místnosti, kde žila celá rodina. Vybavení je z doby, kdy v domě žil František Mikuláštík se svojí ženou Terezií, dvěma syny a svojí matkou Rozálií. Na první pohled zaujme velká dřevěná manželská postel. „V té době nebylo běžné, že manželé spali v jedné posteli. Tuhle si u truhláře nechal vyrobit někdo jiný, který ale od zakázky odstoupil, a tak si ji koupili Mikuláštíkové,“ říká Tatiana Striplingová.

Návštěvníky fojtstvím provází Tatiana Striplingová

V rohu u postele je pověšená zvláštní skříňka. V ní se uchovávaly růžence a modlitební knížky. Říkalo se jí koutnice. Pozornost vzbuzují i železné ostny, které jsou umístěny mezi okenními tabulemi. „Sloužily jako ochrana před zloději. Běžně se dávaly mříže, ale my máme na fojtství jako jediní tyto ostny,“ vysvětluje průvodkyně.

Hned ve vedlejší místnosti je kuchyně. Na fojtství se rodině žilo dobře, takže výjimkou nebyly ani pravidelné pečínky. Zajímavostí je, že fojt byl jediný z vesnice, který mohl prodávat maso. Takže mu bylo vlastní i řeznické řemeslo.

Truhla byla natřená býčí krví, která fungovala jako konzervant

Když návštěvník vystoupá po dřevěných schodech, dostane se do černé kuchyně, kde se vařilo nad ohništěm. Dominantou je vyřezávaná dřevěná truhla. K čemu sloužila? „Říkalo se jí súsek. Uchovávalo se v ní buď obilí, nebo mouka. A zajímavostí je, že je natřená býčí krví, která fungovala jako spolehlivý konzervant,“ přibližuje průvodkyně.

Z černé kuchyně se návštěvník dostane buď na pavlač, která se táhne po celé šířce budovy, nebo zamíří do interaktivní místnosti, kde si může přečíst na informačních panelech o tom, jak se tehdy žilo, podívat se na originální zbraně, které fojtové používali nebo nahlédnout do originální pokladnice, která se zavírala mechanismem sedmi zámků.

Spustit audio