Továrník toužící po šlechtickém titulu si v Radíkově postavil repliku hradu

Hrádek dodnes nese nad branou hrdý nápis Kunzov, takže osobnost stavitele je zde vytesána doslova do kamene. Přes jistou neobvyklost je vidět, že stavitel si dal při budování tohoto sídla záležet. Objekt je romantickou podobou doveden k dokonalosti a jistě musel být pro svého stavitele, ale i pro obyvatele z okolí něco jako nový div světa.

Kromě zubaté ohradní zdi má věže i bytelnou bránu, nechybí sochařská výzdoba představující různé draky, čerty a čarodějnice. Bránu střeží dvojice českých lvů a nad vstupní brankou pro pěší najdeme sovu.

Zadní trakt hrádku střeží tato věž|foto: Miroslav Kobza

Antonína Kunze proslavily pumpy a čerpadla

Kdo byl člověk, který si zde nechal vybudovat neobvyklé letní sídlo? Plzeňský rodák Antonín Kunz přišel do Hranic jako vyučený zámečník v roce 1883, když mu bylo 24 let. Nejprve si v pronájmu na dnešní třídě 1. máje otevřel malou dílnu na opravy a výrobu hospodářských strojů, kde pracoval se svým otcem a jedním učněm. Rok po příchodu do Hranic se Antonín Kunz oženil a zakoupil dům, který postupně přestavěl na továrenskou budovu v pseudobarokním slohu.

Antonín Kunz byl velmi zcestovalý a na svých cestách sbíral nápady pro svou výrobu. Jeho doménou se brzy staly pumpy a vodní čerpadla. Nejvíce jej ve světě proslavila jeho vlastní konstrukce čerpadla poháněného větrnou turbínou, kterou vyvážel do celého světa.

Firma prosperovala do té doby, než se na větrných turbínách obří velikosti prodávaných pod značkou Samson začaly objevovat konstrukční vady. Díky nim se firma dostala do potíží, a když došlo v Petrovicích u Benešova ke zřícení turbíny, pokusil se zakladatel firmy o sebevraždu. Sice přežil, ale ne dlouho - 30. srpna roku 1910 zemřel v nemocnici v Benešově a je pohřben spolu se svou rodinou na hřbitůvku u malebného hranického poutního místa nazývaného Kostelíček.

Vstup pro pěší hlídá sova|foto: Miroslav Kobza

Společnost byla přeměněna na akciový podnik a svého zakladatele přežila – stejně jako stavby, jejichž vybudování inicioval. O továrně jsme se zmínili, další pozoruhodnou stavbou pak byla vila, která sloužila také jako administrativní sídlo firmy. V roce 1892 zakoupili manželé Kunzovi dům č. p. 328, který nechali přestavět podle návrhu pražských architektů Josefa Pokorného a Jana Kříženeckého na impozantní reprezentační sídlo firmy. Jan Kříženecký je skutečně oním později velmi známým průkopníkem českého filmu.

Kunzov by se v budoucnu mohl otevřít turistům

Další stavbou je právě zámeček Kunzov. Proslýchá se, že na počátku 20. století Antonín Kunz velmi stál o to, aby byl povýšen do šlechtického stavu. Stavba hájenky, jak se stavba původně nazývala, coby romantického šlechtického sídla byla logickým vyvrcholením této snahy. Budoval jej ve spolupráci s místním stavitelem Vladislavem Mikolášem. Začal v roce 1907, o dva roky později byla stavba hotova.

Malý pohled do nádvoří|foto: Miroslav Kobza

Své dílo si však bohužel příliš neužil, zemřel rok po jeho dokončení. Kunzov sloužil majitelům továrny až do konce druhé světové války, kdy byl znárodněn. Poté zde měl svoji základnu dětský letní tábor.

Dnes má hrádek Kunzov soukromého majitele, který však prozatím nezahájil slibovanou rekonstrukci. Je to škoda, zejména pokud by splnil své sliby a po jejím dokončení hrádek zpřístupnil turistům. I pohled zvenku však rozhodně stojí za to.