Třetinu žen s rakovinou prsu opustí partner, říká onkoložka Petra Tesařová. Léčba je někdy svízelná
Rakovina vyvolává strach. Přitom právě onkologie se v posledních desetiletích mění rychleji než jakýkoli jiný medicínský obor. Některé v minulosti neléčitelné diagnózy jsou dnes úspěšně zvládnutelné.
Přední česká onkoložka Petra Tesařová se dlouhodobě specializuje na léčbu karcinomu prsu. Celosvětovým měsícem osvěty a boje proti rakovině prsu se stal měsíc říjen pod názvem Pink October. „Je to nejčastější ženský nádor. Ročně onemocní kolem 8000 žen, takže riziko onemocnění je relativně vysoké. Proto má smysl se nad diagnózou a prevencí zamýšlet. Včasný záchyt zhoubného nádoru prsu může pacientce zachránit život, protože časná stádia jsou velice dobře léčitelná,“ potvrzuje profesorka.
Screening v České republice funguje od roku 2002. „Od té doby se skladba pacientek velmi proměnila, protože k nám přicházejí ženy, které mají opravdu velice malé, často neinvazivní přednádorová stádia bez postižení uzlin. A to s sebou nese naději, že se téměř ve sto procentech všechny uzdraví.“ Přesto mamograf využívá jen necelých 40 procent žen nad 45 let.
U mladých žen lékařka doporučuje zařadit mezi běžné denní procedury i samovyšetření prsu. „Pokud něco nahmatají, je u nich vhodnější ultrazvukové vyšetření kvůli hutnosti prsní žlázy. Ultrazvuk je nezatěžující vyšetření. Pokud bych to mohla odhadnout, tak mezi mladými ženami je kolem 20 procent nemocných, které by byly bývaly mohly přijít dřív.“
O rakovině prsu je důležité mluvit. Validní informace najdete na „Bylo to o prsa“.
Vztah lékař–pacient je vodítkem k úspěšné léčbě
Rakovina s sebou pořád nese podvědomou obavu z toho, že to nemusí dobře dopadnout. K milosrdným lžím se ale lékaři neuchylují.
„Aby se onemocnění podařilo zvládnout, je hlavní podmínkou důvěryhodný vztah mezi lékařem a pacientem. A ten navážeme jedině tehdy, když nám pacient bude věřit, že mu říkáme pravdu, ať je příznivá nebo nepříznivá. I k nepříznivé zprávě umíme ve většině případů přibalit nějakou naději a najít cestu, abychom dosáhli toho nejlepšího léčebného efektu. Takže milosrdná lež ne, ale otevřená komunikace s nějakým výhledem do budoucna, který by měl být nadějeplný.“
Zapojení rodiny je důležité
Žena nechodí jenom do práce, kde si může vzít neschopenku, ale často také pečuje o rodinu. „Přestože se nám daří pacientky léčit většinou ambulantně, stává se, že nejsou schopné všechny funkce stoprocentně plnit. Takže součinnost s rodinou je významná.“
Ze zkušeností onkologů muži tuto zátěž často neunesou. „Musejí převzít některé povinnosti a jsou v nejistotě, jak se vyvine osud jejich partnerky. A je pro nás skličující, když vidíme, jak ze začátku ten muž ženu doprovází, vyptává se, má různé technické dotazy, ale představuje si, že to bude krátkodobá záležitost a my mu manželku rychle opravíme a zase vrátíme zpátky do domácnosti. Ale ono to většinou trvá delší dobu a ta cesta je někdy opravdu svízelná. Takže až třetinu našich pacientek opouští partner, což je smutné.“
Kdo je riziková žena? Co stojí za rostoucím trendem rakoviny prsu u mladých žen? Proč je zhoubný nádor u mladších žen rizikovější než u žen po čtyřicítce? Jaké jsou metody léčby? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
