Trhy ve staré Plzni měly své kouzlo, město díky nim žilo čilým ruchem
V zásobování města Plzně hrály v minulosti nezastupitelnou roli trhy. Plzeňské panství se svými třemi desítkami vesnic žilo dlouho v symbióze - město (kde byla soustředěná široká škála řemesel a obchodníků) dodávalo venkovu řemeslné výrobky, venkov městu zase čerstvé potraviny.
V Plzni se také konaly velké trhy s dobytkem a koňmi. Kromě týdenních trhů se pořádaly i trhy výroční a jinak poklidná Plzeň se během nich stávala doslova mraveništěm.
Plzeňské trhy měly svůj pevně daný řád. Týdenní trhy se konaly ve středu a sobotu (pokud zrovna nebyl nějaký svátek, v tom případě se konaly o den dřív). A Plzeňané přesně věděli, kde co sehnat: třeba prasata a živé husy se prodávaly na Rychtářce v Truhlářské ulici. Různé potraviny, zeleninu, drůbež, zabité husy a na jaře i živá kůzlata a jehňata byste našli na náměstí mezi Saskou a Františkánskou ulicí. Za rohem v Mansfeldově (tedy Dřevěné) a v Šafaříkových sadech byly k dostání léčivé byliny, houby a keramické a porcelánové zboží. Obilí se prodávalo na náměstí, zelí ve Štěpánových sadech (tj. Pětatřicátníků), brambory se ve velkém prodávaly u kasáren (a v malém na náměstí), ovoce bylo k dostání v Dominikánské ulici a tak podobně.
Trhy týdenní se odehrávaly průběžně a sloužily hlavně k zásobování města a prodeji zemědělských přebytků z okolí. Plzeň ale měla od středověku právo čtyř velkých výročních trhů, které trvaly osm dní. První byl po druhé postní neděli (říkalo se mu Postní), druhý byl Jánský (po svátku sv. Petra a Pavla), třetí Bartolomějský a čtvrtý Martinský. Udržely se až do počátku 20. století, i když jejich význam od zavedení železniční dopravy a vzniku velkého průmyslu postupně klesal. Kolem poloviny 19. století to ale byla velká událost, kdy se do Plzně sjížděly za obchodem tisíce lidí ze širokého okolí i vzdálených koutů království nebo z Německa. Uzavíraly se tady obchody ve velkém, pro zboží sem ale také jezdili menší obchodníci z venkova.
Hlavně řád a pořádek!
Trhy ve staré Plzni ale znamenaly také kumulaci velkého množství lidí a to sebou neslo značná rizika. Pořádek se do toho pokusil vnést purkmistr Martin Kopecký, který nařídil uspořádat trhy na náměstí tak, že trhovecké boudy a stánky tvořily pravidelné ulice, které měly dokonce svá jména. V noci bylo tržiště hlídáno a alespoň trochu i osvětleno – v každé tržní ulici byly tři olejové lampy. Z jindy klidného města se zkrátka během trhů stalo mraveniště kypící ruchem.
V Plzni měl dlouho zvláštní význam obchod s vlnou a s vlněnými výrobky. Soustředil se na ně hlavně Jánský trh. Na plzeňském panství se ovce chovaly ve velkém množství. Až do poloviny 19, století tady také byla významná výroba sukna, které šlo i na export. Ve 30. letech 19. století se uvádí, že plzeňské trhy měly význam pro celé království. Nicméně veletržní tradice, jakou má třeba Lipsko nebo Frankfurt, z toho nevznikla. I tak měly trhy ve staré Plzni své kouzlo, vzpomínky na ně jsou dodnes uchovány nejen v písemných, ale i fotografických dokladech uložených ve sbírkách Národopisného muzea Plzeňska.
Bedřich Smetana, Deníky / Diaries I (1840–1847) I, Praha : Národní muzeum, 2023.
8. 3. 1841: „V pondělí byl velký výroční trh. To je shon, hemžení lidí! Dnes je tady živěji než v nějakém velkoměstě. Dokonce naše ulice, kudy krom studentů chodí velice málo lidí, je dnes plná. Odpoledne jsem byl nahoře na věži, abych si prohlédl trh shora. Jaký to pohled! Slunce právě zapadalo; široká pláň na západě už byla bez sněhu. Kolem dokola Plzně se ukazovala rozběsněná voda nesoucí s sebou velké a těžké kusy ledu. Nádherný je rozhled z této věže!“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
