Trombonista Jiří Třos: „Až budu vědět, že dokážu udělat přesně co chci, můžu říct, že jsem fotograf“
Dnes si budeme povídat o muzice, ale také o fotografování, protože tohle všechno má rád fotograf a muzikant Jiří Třos, pozounista hradecké filharmonie. Jako profesionální muzikant má hodně blízko k fotografiím z koncertů a s jednou povedenou fotkou se teď dokonce umístil na druhém místě prestižní fotografické soutěže Jazz World Photo.
Teď nevím, jestli vám mám říkat Jiří, nebo Juro.
Ano, jsem zvyklý na Juru jako na Moravě.
Takže Jura Třos. Gratuluji k druhému místu. Ta fotka je úžasná. Chci se zeptat, co jste víc? Muzikant, nebo fotograf?
Děkuji za gratulaci. Těžko říct, obojí mě baví, jinak bych to dělat nemohl, ale muzika mě živí i baví a fotografování baví. Jak je vidět, dá se to trošku skloubit.
Začínal jsem s klavírem. Rok jsem hrál na hoboj. Ale to mi nic neříkalo. Až potkal jsem učitele, co mne naučil hrát na trombon.
Jiří Třos, fotograf a trombonista Filharmonie Hradec Králové
Jak to začalo, muzika a fotografování? Protože všechno většinou startuje v útlém dětském věku.
Začal jsem fotit a hrát na klavír v dětství, to znamená, když mi bylo 7, 8 let. A začalo to tenkrát současně, dá se říct, bavilo mě focení i ta hudba. Jelikož jsem se nedostal do fotografického kroužku, protože neměli místo, tak jsem s tím amatérským focením prostě trošku ztroskotal. Protože člověk, když mu ostatní neporadí, tak neví. Ale přesto jsem si vyvolával filmy sám a dál jsem si dělal fotografie.
Čtěte také
Takže temná komora, vývojka a ustalovač.
Ano, samozřejmě, zatemněná koupelna. Když naši odjeli na víkend pryč, tak jsem tam měl tři dny vaničky, zvětšovací přístroj, filmy jsem si vyvolával a dělal fotky.
A pak to překvapení, co se na obrázku objeví.
Když se to dalo zvětšit, maličká hlava se zvětšila na pohlednicový formát, tak to byla nádhera, když člověk něco takového dokázal. Jak začala éra digitálů, tak jsem si řekl, je to drahé, do toho nepůjdu, až bude stát digitální fotoaparát 1 000 Kč, tak si ho koupím. Pak jsem si ho nechal nadělit od Ježíška a stál 4 000. To byl můj první Nikon, malý kompakt, se kterým jsem začal fotit. Ale byly to pořád dokumentární fotografie.
Vy jste tedy začínal hrát na klavír?
Ano. Začínal jsem s klavírem, no. Mě to lákalo a bavilo, tak naši koupili klavír. Chodil jsem do hudebky poctivě celé dva cykly. Můj bratr hrál v kapele s člověkem, co učil hru na trombon, a potom to byl dokonce i můj učitel na konzervatoři. On to byl trombonista a říkal, pojď, já ti dám trombon. Miloval jsem tenkrát Felixe Slováčka a chtěl jsem hrát na saxofon jako on. Jenže v té době to nebylo tak jednoduché, nebyla možnost na saxofon ani na klarinet, tak jsem hrál rok na hoboj. Ale to mi nic neříkalo, moc mě to nebavilo. A potkal jsem onoho učitele a on řekl, že mne naučí hrát na trombon a mohu jít na konzervatoř. A ono se to tak stalo. Po roce a půl jsem šel na přijímací zkoušky na konzervatoř a vzali mě.
Čtěte také
Vy jste z Ostravy. Jak jste se ocitl tady ve východních Čechách?
Žijeme na takovém rozhraní, na vesnici zhruba mezi Hradcem a Pardubicemi. Žijeme v Pardubickém kraji, ale pracuji v Hradci ve filharmonii. Bylo tady volné místo na trombon, měl jsem udělaný konkurs ve Slezském divadle v Opavě, které teď, jak jsem se dozvěděl, má závažné problémy s existencí, podepisovali jsme petici pro zachování tohoto divadla. Mohl jsem tam nastoupit, ale lákala mě víc symfonická hudba, kterou jsem chtěl dělat. Takže jsem udělal konkurs i tady.
Teď jste už tady doma.
Už se bude 30 let co tu žiji, tedy dá se říct, že jsem tady doma, ano.
Se svou fotografií jste se teď dokonce umístil na druhém místě v soutěži Jazz World Photo. Co to je za fotografii, můžeme ji popsat našim posluchačům?
Je to fotografie pianisty. Jsem rád, že jsem byl zrovna na tom místě, když on začal dělat právě tuto pózu, při které jsem ho vyfotil. Byl to koncert v Trutnově, na festivalu Jazzinec, který pořádá váš kolega Tomáš Katschner.
Čtěte také
A je to tedy pianista ze shora focený. To je důležité říct.
Ano, to je důležité říct. Protože on se zrovna podíval nahoru jako k nebesům a já jsem ho přitom zachytil. Bylo tam asi 30 fotografů, každý ho fotil zepředu, zezadu, zboku, z druhého boku.
A nikoho nenapadlo jít nahoru.
On tu pózu potom udělal ještě mnohokrát, ale nikoho nenapadlo, že by svrchu mohlo vypadat tak dobře. Měl jsem štěstí, že jsem tam zrovna byl. A byl to úžasný zážitek. Kdo má zájem, může se podívat na stránky Jazz World Photo, kde je úžasných 30 fotografií z tohoto kola i ze všech předchozích ročníků.
Čtěte také
Pozná fotograf hned, že bude fotka dobrá a že za něco stojí?
V tomto případě jsem to věděl hned. Už při tom focení. Protože to bylo tak úžasné, ta póza a světlo. Obličej se přede mnou zjevil a viděl jsem hned, že to je ono. Tak jsem začal mačkat fotoaparát, aby ostřil, aby to aspoň jednou vyšlo. Pak jsem to upravil tak, aby to vypadalo co nejlépe, a mělo to úspěch.
Baví vás to focení digitálními metodami a možnostmi dnešního fotografického světa? Když to porovnáte s tím, když jste začínal jako kluk? Vývojka a ustalovač. Dnes jsou velké možnosti fotografii poupravit.
Jsou obrovské možnosti a dnes senzory a čipy mají daleko větší možnosti než filmový materiál, což donedávna ještě nebylo. S tím se dá dělat opravdu hodně a baví mě to. Člověk musí znát možnosti, je to z velké části řemeslo. Já tímto způsobem fotím šest let a pořád se učím. A ještě dlouho učit budu. Až budu vědět, že dokážu udělat přesně to, co chci, tak si můžu říct, že jsem opravdu fotograf.
Rád fotím ve Francii tamní bleší trhy. Co tam lidé vystavují, jak se u toho tváří, jak obchodují, je to francouzská nátura, oni tím žijí.
Jiří Třos, fotograf a trombonista Filharmonie Hradec Králové
Co vás ještě baví fotit kromě muziky?
Například jezdíme s dětmi hodně do Francie, mají strašně rády tamní bleší trhy a to je úžasná příležitost na focení lidí. Dá se říct, že taková street foto, speciální obor. Bleší trhy mají úžasné možnosti, co tam lidé vystavují, jak se u toho tváří, jak obchodují, je to francouzská nátura, oni tím žijí. Nejde ani o ten prodej, je ty blešáky baví.
Atmosféra je tam zachycená ve tvářích lidí.
Přesně tak. Lidé prostě mají rádi onen kontakt prodejce se zákazníkem.
Fotografovat ženské akty by vás nelákalo?
Akty by měl lákaly, ale ještě jsem se k tomu nedostal, to je speciální disciplína. Člověk musí mít nějakou konkrétní představu. Kdybych měl tu možnost, asi bych něco zkusil. Ale nikdy jsem se ještě k tomu nedostal.
Co hudební budoucnost? Chtěl byste mít jazzovou kapelu?
Snažím se, není na to moc času, člověk fotí a dělá fotky a má zahradu, dům a děti, takže je to dost omezené. Ale snažíme se, už jsme měli jednu zkoušku. Zatím je to v zárodku. Jazzovou kapelu bychom chtěli, nějaké věci, které se běžně nehrají.
Moc děkuji, že jste přišel. Ať se vám daří v hudbě i ve fotografování.
Děkuji, bylo mi ctí, národním svátkem a vepřovými hody.
Související
-
Zmáčknutí spouště je začátek nekonečného procesu. Aneta Vašatová a projekt Co je to domov
Fotografka Aneta Vašatová z Hradce Králové se živí produktovou a módní fotografií. Ve své volné tvorbě pracuje na projektu Recto Verso, který je o vztahu člověka a přírody.
-
Nejsem na lesním rohu závislý. Ovšem od osmi let ho mám každý den v ruce a hraji na něj. A moc rád
Představíme vám muzikanta, který je dnes považován za nejlepšího hráče na lesní roh, nejen v republice, ani v Evropě, ale na světě. Hornista Radek Baborák je naším hostem.
-
Rostislav Bartoň: „V každé fotografii vidím příběh. Představuje dobrodružství i nádherné překvapení“
Dnes se budeme toulat po Orlických horách s fotoaparátem v ruce, protože přesně tak to dělá náš host. A fotografie, které z takových procházek vznikají, jsou nádherné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
