U Sobotky stávala památná Semtinská lípa. Na její tradici teď pomalu navazuje další

Historie místa na návrší za Sobotkou se začala psát kolem roku 1750, kdy došlo ke vztyčení sochy sv. Jana Nepomuckého u příležitosti svatořečení světce. Časem u ní byly zasazeny dvě lípy. Na větrném místě ale jednu z nich v roce 1858 vyvrátila vichřice.

Druhá lípa se v roce 1911 dočkala zpevnění koruny táhly. Strom byl 32 metrů vysoký, jeho kmen měl obvod 6,9 metru. V době, kdy soboteckou krajinou procházel básník a spisovatel Fráňa Šrámek, se v městečku a okolí tradovalo, že pod lípou tábořil sám Jan Žižka a že je stará více než 500 let. Její stáří se přehánělo, ostatně jako u většiny památných stromů.

I tak lípa pamatovala smutné osudy robotníků, kteří se plahočili na okolních polích, vzpurná vojenská tažení, útlak i slávu. Do jejího stínu se uchýlili při svých výletech krajem Jaroslav Vrchlický a Karel Václav Rais, Fráňa Šrámek tam přivedl Karla Čapka, který napsal, že lípa je obrovská jako dóm a bzučí včelami jako nesmírný úl. Obdivovatelů měla Semtinská lípa mnoho.

Nová Semtinská lípa už se nekrčí

Lípa začala znatelně chřadnout v 70. letech 20. století. Nejprve se z její koruny začaly vylamovat silné větve, pak ji poškodilo několik vichřic a zásah bleskem. Počátkem srpna 1983 prošla nad krajem bouře, která vylomila jednu z hlavních větví koruny a otevřela velkou ránu, kterou už lípa nedokázala zacelit. Semtinská lípa padla při silné bouři 27. května roku 2000. Její zbytky byly pietně ponechány na místě a oploceny plaňkovým plotem.

Výmladek Semtinské lípy v krajině otevřené k hradu Trosky|foto: Jaroslav Najman

O přesně dvanáct let později 26. května 2012 poškodil torzo lípy vandal, který objemný kmen zapálil. Hasiči spotřebovali při hašení torza kmene 20 tisíc litrů vody, později však z dutiny znovu začal vycházet dým, a tak bylo ohořelé torzo po domluvě se zástupci CHKO Český ráj rozřezáno a kompletně dohašeno.

Pamětnice a libošovická knihovnice Alena Pospíšilová vzpomíná na památnou chvíli, kdy byla zasazena nová lípa, ještě ve stínu té původní. Stalo se tak 19. listopadu 1983. „V té době koruna staré lípy, stažená železnými pásy a těžce zkoušená silnými větry, pomalu ztrácela svůj impozantní vzhled. Nová Semtinská lipka se vedle ní krčila skromně a nenápadně. Po odchodu staré lípy v roce 2000 se ale doslova nadechla, srovnala lehce zakřivený kmen a rozložila široce své větve,“ popsala Alena Pospíšilová.

Zároveň si posteskla, že se zatím nepodařilo uskutečnit plány na revitalizaci památného místa. Projekt je prý připravený, výsledek by měl být příjemný pro místní i pro návštěvníky Českého ráje. „Kromě místa k posezení by tu mohla být i kaplička, protože máme ze dřeva padlé lípy vyřezanou Semtinskou madonu,“ doufá libošovická knihovnice.