Uhřičický „sifon“ protahuje vodu z mlýnského náhonu pod řekou více než sto let

Dílo se nachází v rovině řeky Hané, která je skutečně jako placka. To však způsobovalo v minulosti problémy při pohonu technických zařízení, jako byly mlýny, různé stoupy a podobně. Na rovných úsecích, kde má řeka Morava minimální spád tak musely být budovány náhony někdy i několik desítek kilometrů dlouhé.

A to je i případ mlýnské strouhy, která začíná nad jezem u Bolelouce na Olomoucku. Postupuje přes mlýny, které stávaly na jejím toku, až do Lobodic, kde se původně vlévala zpět do Moravy.

Hluboko zaříznutá řeka Valová byla problém

K sifonu vede odbočka zelené turistické značky|foto: Miroslav Kobza

Také Kojetín trpěl nedostatkem vody pro svůj mlýn, a tak se v roce 1583 rozhodla vrchnost náhon prodloužit až k mlýnu pod městem. Jenže v cestě zde „stála“ řeka Valová. Mlýnský náhon na své pouti sice kříží několik toků, jenže tady byl problém. Řeka se zde po pár stovkách metrů stéká s Moravou a teče zaříznutá do poměrně velké hloubky. Zaústění do náhonu tedy nepřipadalo do úvahy.

Původně vybudovali stavitelé náhonu přes Valovou dřevěný most, po němž voda tekla – tzv. vantroky. Jenže i zde byl problém. Vantroky musely být poměrně nízko nad hladinou řeky. A když se při povodni zvedla její hladina, zarazila se o vantroky, které poničila, a navíc se rozlila do okolních polí. To se místním hospodářům příliš nelíbilo, a tak se hledalo jiné řešení. Tím se na počátku 20. století ukázala být tzv. vodní shybka.

Podle encyklopedie je vodní shybka snížená část potrubí pro dopravu kapalin, jež funguje na principu spojených nádob. Nejčastěji se toto řešení používá při podchodu kanalizačních stok například pod tokem řeky či potoka. Zde však shybka posloužila při podchodu mlýnského náhonu pod řekou Valovou.

Tah shybky tvoří na toku víry|foto: Miroslav Kobza

Stavba sifonu přišla na padesát tisíc

V roce 1907, když se upravoval tok řeky Valové, jako ochrana před povodněmi, bylo toto řešení použito právě proto, aby bylo možné zajistit průchod přívalových vod přes náhon. V té době i v rámci Rakousko-Uherska ojedinělé řešení postavila z betonu stavební firma Pittel Brausewetter.

Byly použity dvě betonové roury, jejichž vtok a výtok byl zakomponován do ohrázování řeky Valové. Podle dobových účtů to rozhodně nebyla levná záležitost, stavba stála 50 tisíc korun v tehdejší měně. Voda natéká do vstupního objektu a zamíří do hloubky asi deseti metrů, zde podjede dno řeky Valové a zase se šikmo zvedne k povrchu. Vychází opravdu jen těsně za břehovou hrází řeky.

Sifon u Uhřičic|foto: Miroslav Kobza

V listopadu roku 1908 byla shybka, které se hned v okolí začalo říkat sifon, zprovozněna a s drobnou údržbou slouží bez problémů dodnes. K sifonu vás zavede zeleně značená stezka a také cyklotrasa vedoucí z Kojetína do Tovačova.