V Borku na Plzeňsku stojí unikátní šestiboká stodola. Za její vznik může selský rozum

29. leden 2016
Česko – země neznámá

Dřevěné roubené stavby, zvonička, doškové a šindelové střechy, zkrátka idyla. Tak vypadá Borek u Kozojed na severu Plzeňska. A pyšní se i jednou skutečnou raritou. Neobvyklou šestibokou stodolou, která je i díky tomu národní kulturní památkou.

Šestiboká stodola není jedinou stavbou, kterou můžete v Borku obdivovat. Na dohled od ní je roubená zvonička, kterou zdobí ještě původní ručně vyřezávané šindele. Na stodole už ale původní střecha není. Došky, tedy slaměnou střechu, nahradily 17. listopadu 1989 rovněž dřevěné šindele.

Podle autorů knihy Lidová architektura Václava Frolce a Josefa Vařeky se víceboké neboli polygonální stodoly nejvíce rozšířily v Čechách. Hlavně na Benešovsku, Sedlčansku, Voticku, Vlašimsku, Táborsku severně od Českých Budějovic, a také právě v okolí Plas a na Plzeňsku, kde stojí i borecká šestiboká stodola.

To dá selský rozum

Stodola v Borku má tedy hned šest rohů. A proč? Podle zmiňovaných odborníků na lidovou architekturu v tom mohly hrát roli zcela prozaické. Když bylo na trámy k dispozici pouze kratší dřevo, poradili si tesaři právě skládáním trámů přes více rohů. Stejně tak se díky vícebokému půdorysu lépe využil prostor pozemku. Zkrátka selský rozum.

Jeden ze šesti rohů

Stejný příběh může mít za sebou i stodola v Borku u Kozojed. S jistotou se o ní ví, že byla postavená a zkusmo složená na jiném místě. To bylo pravděpodobně někdy v 18. století, do kterého se vznik této národní kulturní památky datuje. Ve stodole se ukládalo seno nebo sláma, případně po sklizni celé snopy, které se tu pak v zimě mlátili.

Dnes je volně přístupná. Uvnitř má její současný majitel uskladněné podobné věci jako jeho předchůdci. Stodolu, byť národní kulturní památku, je třeba náležitě využívat. To dá selský rozum.

autor: Pavel Halla
Spustit audio