V jedné z ulic Litomyšle se stanete součástí Krvavého románu Josefa Váchala

Váchalova ulička vede z litomyšlského Smetanova náměstí směrem k zámeckému návrší a Piaristickému chrámu. Po celé délce ji zdobí sgrafity, která jsou replikami dřevorytů z Váchalova Krvavého románu. V roce 1998 je vytvořili čerství absolventi restaurátorské školy v Litomyšli, dnes nejmenší fakulty Univerzity Pardubice.

V roce 1993 se v Litomyšli otevřelo Portmoneum, muzeum Josefa Váchala, a to díky iniciativě nakladatele Ladislava Horáčka. „S Láďou jsme chtěli Váchala v Litomyšli ještě víc zvěčnit,“ vysvětluje bývalý starosta Litomyšle Miroslav Brýdl. „Vznikla tedy první ulice Josefa Váchala na světě a potom, co Láďa koupil dům čp. 127, kde bylo jeho knihkupectví Paseka, začal se rozvíjet nápad vyzdobit ulici váchalovskými motivy. Místní odbor památkové péče ale nechtěl o takové věci vůbec slyšet a realizaci nechtěl povolit. Projekt ale nakonec posvětilo generální ředitelství Národního památkového ústavu, a tak jsme mohli začít,“ dodává Miroslav Brýdl.

„Kdo v sebe alkohol lije, spálí si v mozku ganglie“

Černobílá sgrafita, vyrytá do omítky, reprodukují téměř všechny dřevoryty, které se objevují v Krvavém románu Josefa Váchala. Dramatické výjevy z jednotlivých kapitol (Mrtvola v komíně, Vražda v hájovně, Na korzárské lodi atd.) doplňují ještě známé výroky z knihy, kterou Váchal napsal, ilustroval, vysázel a sám vázal v roce 1924. Na zdi si tak můžete přečíst věty jako „Rozumný vždy myslí na ledviny játra, není li v tom líh, co pije, pátrá“, anebo „Komu se nelení, len nepěstuje“ či „Lež vyhledávej, koho zradila pravda“.

Čtěte také

Sgrafita vytvořilo pět absolventů restaurátorské školy v květnu a červnu 1998. Tým pracoval pod vedením restaurátora Davida Zemana: „Postupovali jsme klasickým způsobem, sgrafita vyškrabávali do čerstvé omítky. Nejtěžší ale asi bylo, zachovat při tom onu váchalovskou podobu dřevorytu. Tedy vytvořit sgrafito, které vypadá jako dřevoryt“, dodává s úsměvem David Zeman.

Při samotné realizaci už tenkrát pomáhal počítač, tvůrci měli k dispozici pomocí plotru zvětšené motivy Váchalových dřevorytů, role pak přikládali na zeď a obkreslovali přímo do omítky. „Mám radost, že se nám práce povedla. O to větší, že dům byl nyní zapsaný jako kulturní památka. Navzdory tomu, že právě památkáři na počátku vůbec nechtěli něco takového v Litomyšli povolit,“ uzavírá David Zeman.

Do Portmonea to není daleko

Rukopis malíře, grafika a tiskaře Josefa Váchala je nezaměnitelný. Už téměř před sto lety to věděl i jeho přítel, litomyšlský úředník a milovník umění Josef Portman. Vlastnil dům na litomyšlské Záhradi a ve 20. letech minulého století si ho nechal vymalovat - Josef Váchal, tehdy ještě nedoceněný umělec, práce dokončil v roce 1924. Sám také ve své knize Krvavý román dům poprvé nazval Portmoneem.

Detail výzdoby Váchalovy uličky v Litomyšli|foto: Tereza Brázdová

V Portmoneu, muzeu Josefa Váchala, se dozvíte nejen podrobnosti o životě výjimečného umělce, ale hlavně se ocitnete v jeho světě fantazie, barev, tajemna a mystiky. Zdi a strop vnitřních místností malého domku v ulici Terezy Novákové jsou totiž vyzdobené svéráznými malbami, postavami ďáblů, skřetů i pitoreskních zvířat.