V jedné z ulic Litomyšle se stanete součástí Krvavého románu Josefa Váchala

23. říjen 2017
Ulice Josefa Váchala při pohledu z Mariánské ulice

Litomyšl je nejen městem Bedřicha Smetany, ale také malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala. Ve městě má nejen svoje muzeum, známé jako Portmoneum, ale také je po něm pojmenovaná ulice. Návštěvníci Váchalovou uličkou procházejí většinou pomalu, protože prohlédnout si sgrafita, která zdobí celou jednu její stranu, stojí opravdu za to.

Váchalova ulička vede z litomyšlského Smetanova náměstí směrem k zámeckému návrší a Piaristickému chrámu. Po celé délce ji zdobí sgrafity, která jsou replikami dřevorytů z Váchalova Krvavého románu. V roce 1998 je vytvořili čerství absolventi restaurátorské školy v Litomyšli, dnes nejmenší fakulty Univerzity Pardubice.

V roce 1993 se v Litomyšli otevřelo Portmoneum, muzeum Josefa Váchala, a to díky iniciativě nakladatele Ladislava Horáčka. „S Láďou jsme chtěli Váchala v Litomyšli ještě víc zvěčnit,“ vysvětluje bývalý starosta Litomyšle Miroslav Brýdl. „Vznikla tedy první ulice Josefa Váchala na světě a potom, co Láďa koupil dům čp. 127, kde bylo jeho knihkupectví Paseka, začal se rozvíjet nápad vyzdobit ulici váchalovskými motivy. Místní odbor památkové péče ale nechtěl o takové věci vůbec slyšet a realizaci nechtěl povolit. Projekt ale nakonec posvětilo generální ředitelství Národního památkového ústavu, a tak jsme mohli začít,“ dodává Miroslav Brýdl.

„Kdo v sebe alkohol lije, spálí si v mozku ganglie“

Černobílá sgrafita, vyrytá do omítky, reprodukují téměř všechny dřevoryty, které se objevují v Krvavém románu Josefa Váchala. Dramatické výjevy z jednotlivých kapitol (Mrtvola v komíně, Vražda v hájovně, Na korzárské lodi atd.) doplňují ještě známé výroky z knihy, kterou Váchal napsal, ilustroval, vysázel a sám vázal v roce 1924. Na zdi si tak můžete přečíst věty jako „Rozumný vždy myslí na ledviny játra, není li v tom líh, co pije, pátrá“, anebo „Komu se nelení, len nepěstuje“ či „Lež vyhledávej, koho zradila pravda“.

Čtěte také

Sgrafita vytvořilo pět absolventů restaurátorské školy v květnu a červnu 1998. Tým pracoval pod vedením restaurátora Davida Zemana: „Postupovali jsme klasickým způsobem, sgrafita vyškrabávali do čerstvé omítky. Nejtěžší ale asi bylo, zachovat při tom onu váchalovskou podobu dřevorytu. Tedy vytvořit sgrafito, které vypadá jako dřevoryt“, dodává s úsměvem David Zeman.

Při samotné realizaci už tenkrát pomáhal počítač, tvůrci měli k dispozici pomocí plotru zvětšené motivy Váchalových dřevorytů, role pak přikládali na zeď a obkreslovali přímo do omítky. „Mám radost, že se nám práce povedla. O to větší, že dům byl nyní zapsaný jako kulturní památka. Navzdory tomu, že právě památkáři na počátku vůbec nechtěli něco takového v Litomyšli povolit,“ uzavírá David Zeman.

Do Portmonea to není daleko

Rukopis malíře, grafika a tiskaře Josefa Váchala je nezaměnitelný. Už téměř před sto lety to věděl i jeho přítel, litomyšlský úředník a milovník umění Josef Portman. Vlastnil dům na litomyšlské Záhradi a ve 20. letech minulého století si ho nechal vymalovat - Josef Váchal, tehdy ještě nedoceněný umělec, práce dokončil v roce 1924. Sám také ve své knize Krvavý román dům poprvé nazval Portmoneem.

Detail výzdoby Váchalovy uličky v Litomyšli

V Portmoneu, muzeu Josefa Váchala, se dozvíte nejen podrobnosti o životě výjimečného umělce, ale hlavně se ocitnete v jeho světě fantazie, barev, tajemna a mystiky. Zdi a strop vnitřních místností malého domku v ulici Terezy Novákové jsou totiž vyzdobené svéráznými malbami, postavami ďáblů, skřetů i pitoreskních zvířat.