V lese u Zbyslavce jsou pozůstatky zemljanky. Na konci války se v ní ukrývali partyzáni

Úkryt si budovali na začátku zimy 1944 partyzáni z výsadku Mistra Jana Husa. Dvanáctičlenná skupina byla vysazena nedaleko vesnic Lipovec a Licoměřice 26. října 1944 a brzy navázala kontakty s místními lidmi, kteří už rok podporovali tři sovětské válečné uprchlíky. Poskytli jim dočasný úkryt a hlavně potraviny.

Ve skupině zvané Mistr Jan Hus byly dvě ženy a jeden Čech jako komisař - Miroslav Pich Tůma, který měl ale spornou úlohu a existuje varianta, že spolupracoval s gestapem. Jako jeden z mála válku přežil a stal se aktivním členem StB.

Původně mělo letadlo vyslané ze Sovětského svazu skupinu vysadit v oblasti rybníka Velké Dářko na Českomoravské vrchovině. Rybník byl ale vypuštěný, a tak dezorientovaný pilot vysadil skupinu na úpatí Železných hor, asi 50 kilometrů severozápadně od původně stanoveného cíle. Podél potoka došli partyzáni k lesnatému svahu, kde narazili na jednoho z válečných zajatců, kteří se u Lipovce schovávali. Ten je spojil se spřátelenými rodinami v Lipovci.

Ke skupině se přidali čeští uprchlíci z nucených prací. V hustém, těžko prostupném lese mezi Zbyslavcem a Licoměřicemi si vybudovali zemljanku a sklady na střelivo a potraviny. Zemljanka měla kavalce a kamna, takže poskytovala slušný úkryt i na delší čas. Odhalena byla až po velkém zatýkání v Lipovci a Licoměřicích a po zatčení hajného Pondělíčka, pod kterého polesí spadalo. Nový hajný partyzánský úkryt nahlásil. Přijeli četníci z nejbližší stanice, partyzány nenašli, a tak udělali soupis všeho, co v zemljance objevili, a vyhodili ji do povětří.

Podpora partyzánů nezůstala bez trestu. Gestapo 19. prosince 1944 obklíčilo Lipovec a Licoměřice a z obou vesnic a okolí zatklo všechny muže ve věku od 16 do 70 let. 106 lidí bylo odvlečeno k výslechu do Čáslavi, potom do Kolína a nakonec do Terezína. Tam se na sklonku války téměř všichni nakazili tyfem.

Z Terezína se nevrátilo 30 místních lidí|foto: Šárka Kuchtová

Výslechy a věznění nepřežilo 30 lidí z Lipovce a Licoměřic. Jejich jména připomíná památník, který stojí nad vesnicemi u lesa. Konce války se nedožila ani většina partyzánů. Dopadeni byli v březnu u nedalekých Leškovic, necelé dva měsíce před koncem války.