V Lukavici stojí historická kovárna, ze které tlukot kladiva vychází už 200 let

7. listopad 2017
Česko – země neznámá

Kouzlo starých časů na vás dýchne v asi 200 let staré kovárně v Lukavici na Orlickoústecku. Ve stále dochované staré výhni zpracovávalo kov několik generací lukavických kovářů a podkovářů, včetně toho současného, Josefa Slavíka. Je tak stále živou připomínkou práce našich předků.

Rodina současného majitele Josefa Slavíka koupila kovárnu v Lukavici nedaleko Žamberka na začátku 20. století. Původní majitel, kovář Kopecký, v ní zanechal spoustu nářadí, ale i rodinné fotografie. Návštěvníci si je mohou prohlédnout spolu s dalšími historickými fotografiemi kovářů a podkovářů. Na nich je zachycený i přes 200 let starý dub, který stojí hned vedle kovárny a který je chráněným stromem. Obvod kmene má přes 380 centimetrů.

Nejvíce ale nejspíš upoutá pozornost nejstarší část interiéru - stará výheň, kovadlina, kleště a kladiva, tedy vše, co se v kovárně používalo před 100 lety. A navíc je dodnes veškeré vybavení plně funkční. Krásné staré podkovy na stěně jsou ale dnes už spíš jen na ozdobu nebo pro štěstí. Současní majitelé koní ocelové podkovy nepoužívají, sahají většinou po plastu nebo třeba slitiny hliníku, tedy duralu. Takové podkovy se vyrábějí strojově ve velkovýrobě.

Strojová práce přitom funguje už od poloviny 20. století, podkovář jen výsledný produkt upravoval a připevnil koni na kopyto. Předtím podkovy vznikaly z měkké oceli a na míru, lépe tedy seděly a zároveň byly dražší.

Podkovářem byl i otec i děda pana Slavíka, výheň, kovadlina i některé podkovy jsou ještě od nich

Jednalo se ve své podstatě o malá umělecká díla, protože už při sekání oceli musel mít kovář jasnou představu, jak bude vypadat výsledný produkt. Velikost podkovy i její tvar se poté odvíjel od velikosti zvířete a také od toho, k jaké činnosti byl kůň využíván. Například délka podkovy velkého tažného koně mohla být i přes 20 centimetrů a vážit mohla až dva kilogramy.

autor: RUS
Spustit audio