V Lužických horách vyvěrá sirný pramen bez síry. A vytváří dvoubarevný potok

16. srpen 2017
Česko – země neznámá
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Odtok Sirného pamenu

Lužické hory jsou nevelké pohraniční pohoří na severu Čech. Lesy jsou tam převážně smrkové, místy se vyskytují i původní bučiny, a protékají jimi potůčky a potoky, které míří do Severního a Baltského moře. Jedním z nich je Hamerský potok, v jehož těsné blízkosti se nachází takzvaný Sirný pramen. Ovšem se sírou nemá nic společného.

Sirný pramen vyvěrá ze země asi tři kilometry od hraniční hory Luž, která je nejvyšším vrcholem Lužických hor. Jako turistická atrakce byl pramen známý už v 19. století a svůj název získal díky svému okrovému až žlutému zabarvení, které naši předci přisuzovali síře. Až roku 1907 zjistil profesor Hans Molisch z německé univerzity v Praze, co způsobuje jeho charakteristickou barvu a co tvoří žlutohnědé usazeniny.

Žlutavé chuchvalce pokrývající dno zhruba tři metry široké tůňky vytváří kolonie vláknitých bakterií druhu Leptothrix ochracea. Zvláštní druh si libuje ve vodách s nízkým obsahem kyslíku a vysokým obsahem železa, což obojí Sirný pramen splňuje. Ve vodě je rozpuštěné dvojmocné železo, jehož následnou oxidací dochází k tvorbě oxihydroxidu železitého, který se vysráží na gelovém obalu bakterií a zabarví je do charakteristické žluto-okrové barvy.

Bakterie zajímavě barví i potok

Nízký obsah kyslíku je daný typem pramene. Ten zdejší je lymnokrenní, což znamená, že vyvěrá v plochém terénu. V tůňce se díky tomu pramen téměř vůbec neokysličí, to se stane až při odtoku do Hamerského potoka. Obsah kyslíku rozpuštěného ve vodě se v Sirném prameni pohybuje okolo jednoho miligramu na litr, přičemž české normy pro povrchové vody udávají zhruba devítinásobek.

V místech vývěrů se daří jednobuněčným řasám

Kromě bakterií se v prameni daří ještě jednobuněčným řasám rozsivkám druhu Navicula pelliculosa, které se vyskytují jen v několika málo lokalitách v České republice. Jiným rostlinám, natož živočichům prostředí Sirného pramene nesvědčí. Platí to ale i opačně. Bakteriím nesvědčí voda, která se okysličí odtokem do Hamerského potoka.

Sirný pramen je celkem vydatný a jeho žlutě zabarvená voda dodává potoku na několika metrech atraktivní dvoubarevnost. Netrvá ale dlouho. Bakterie se potokem dál nešíří, protože nemají již tak příznivé prostředí jako v tůňce, a tak po několika metrech hynou. V potoce se ztrácí i železité zabarvení pramene a žluté a tmavé proudy se promíchají.

V srpnu 2010 zanesl pramen po přívalovém dešti naplavený štěrk a povodeň odnesla i přístupové můstky. Správa CHKO Lužické hory ale škody napravila a ve vyčištěném prameni se kolonie bakterií znovu objevily již za pouhé tři týdny.

K prameni vede cesta od rozcestí u sv. Jána, kde je parkoviště. Udržovaná stezka a malá zacházka ze zelené turistické cesty od údolní nádrže Naděje směrem na Stožecké sedlo stojí za to.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová