V Maříně na Svitavsku stojí studna z 18. století. Dodnes má funkční rumpál

Přes sedmdesát metrů hluboká studna byla v Maříně jediným zdrojem pitné vody od roku 1792. Z větší části je sekaná ve skále. Vodu lidé vytahovali džbery pomocí robustního dvouosého rumpálového soustrojí.

Studna byla původně neopláštěná se šestibokou střechou a rumpál se poháněl dvěma klikami umístěnými na protilehlých koncích spodní hřídele. Pravděpodobně po ulomení jedné z nich byl rumpál doplněn dalším setrvačníkem – loukoťovým kolem, které mělo nahradit sílu jedné osoby. Se zabedněním přístřešku došlo i na přístavbu krytého obslužného prostoru.

Rumpál maříneské studny|foto: Archiv Moravské Třebové

Rumpál dosloužil v roce 1943, možná v souvislosti s ulomením zbylé kliky nebo s nařízením z roku 1942 o uzavření obecních studní. Nahradilo ho korečkové čerpací zařízení poháněné klikou, stojící na betonové desce v novém, prostornějším přístřešku. Po válce pohon obstarával elektromotor, ale již roku 1948 se řetěz zařízení přetrhl a zřítil do studny. V poslední fázi byla voda čerpána vícestupňovým čerpadlem do nádrže u nejvýše položeného domu a odtud se rozváděla po osadě.

Odstavený rumpál chátral vedle studny až do roku 1975, kdy ho opravil Bohumil Doubek z Jevíčka. Poté ho převezl k Edenu a tím ho zachránil. Obci se před pár lety podařilo celé zařízení opravit a vrátit rumpál zpátky na studnu. Řemeslníci opravili i šindelovou střechu a celou studnu opláštili. Současná obnova měla být pokusem o podobu stavby z doby po 1. světové válce.

Kromě historické studny, která byla vyhlášena technickou památkou, lze v Maříně obdivovat i opravenou zvonici, do které se před lety vrátil i zvon. Stavba je vysoká deset metrů s trámovou hlavní nosnou konstrukcí. Horní část zvonice má otevřenou zvonovou lucernu. Většina konstrukčních prvků je původních.