V měsíci av den radosti střídá den smutku

Smuteční den židovského kalendáře 9. av letos připadl na včerejší sobotu 6. srpna. Protože však šabat – den odpočinku – je dnem radosti a potěšení, byl půst o den posunut. Dle židovské tradice tak na závěrečnou večerní šabatovou modlitbu bezprostředně navázal počátek smutečního dne. Je to až symbolická zvyklost: pro radost nemá člověk zapomínat na to, co bylo či je tíživé.

Smuteční den 9. avu upomíná na zničení jeruzalémského chrámu roku 586 před občanským letopočtem Babylóňany a poté znovu roku 70 Římany. Je spjat s více než 24 hodin trvajícím půstem, při němž se věřící zříkají nejen jídla, ale i vody, a závažnost dne se odráží i v synagoze.

Jestliže při Svátků týdnů Šavuot nebo Svátku stanů Sukot bývá dům modlitby zvlášť vyzdoben, při postním dnu 9. avu jsou všechny ozdoby odstraněny. Ze schrány, ve které jsou uloženy svitky Tóry, je v aškenázských židovských obcích sejmuta opona, zatímco v obcích sefardských, které opony neužívají, je schrána zakryta černým plátnem. Z pultu, na němž se předčítá z posvátného svitku, je sňata ozdobná tkanina, světla v synagoze jsou při kajícných modlitbách ztlumena.

Jak řečeno, radost nelze oddělit od smutných okamžiků života, ale platí to i opačně. Tak již šestý den po 9. avu je od talmudských dob zasvěcen veselí: 15. av se slaví jako sváteční den těch, kdo hledají či již nalezli svého životního partnera.

Podle legendárního podání toho dne jeruzalémské dívky vycházely tancovat do vinic, všechny v bílých šatech, aby se žádná z nich necítila kvůli svému oděvu zahanbena. Za dívkami přicházeli mladíci a hledali mezi nimi svou nevěstu. Tradiční prameny přitom zdůrazňují, že ne krása, ale skutky činí ženu tou pravou životní partnerkou. Jak se praví v biblických příslovích: „Ženu statečnou kdo nalezne? Je cennější než perly.“

15. av coby den potěšení spojuje Talmud ještě s dalšími radostnými událostmi v dějinách Izraele, ale především v dnešním Izraeli je to čas, který si jako Den lásky připomínají ve velkém i nenáboženští, světští Židé.

V židovském prostředí je to obdoba prvního máje u nás či svatého Valentýna v anglosaských zemích – a zvyklosti se příliš neliší. Pro partnery ať již sezdané či nesezdané je to doba obzvláštní blízkosti a vzájemné pozornosti provázená dárky, překvapeními, předsevzetími. Bude tomu tak i letošního 15. avu tento pátek.