V Mladé Boleslavi si zahrajete na archeologa. Zubním kartáčkem vyhrabete kostlivce

Výstavy se nacházejí převážně v překrásném gotickém sklepení. A zahrnují i jedno speciální hřiště, které se líbí především dětem. Jak říká místní nápis: hřiště je pro všechny, kdo si umí hrát - od 3 do 103 let.

Mladoboleslavský palác Templ patří k mimořádně vzácným ukázkám městského šlechtického sídla. Vznikl kolem roku 1490 jako sídlo hejtmana boleslavského panství Jana Císařovského z Hliníka. Pozdně gotická třípodlažní budova stojí na skalní ostrožně nad řekou Jizerou v linii hradeb, což palác předurčovalo i k obranné funkci.

Součástí stálé archeologické a historické expozice je parkán, kde je vybudováno archeologické hřiště. Po cestě k pískovišti si můžete prohlédnout repliku slovanské polozemnice z 10. století, která byla nalezena během archeologických prací na Staroměstském náměstí v Mladé Boleslavi. Jedná se o velmi zdařilou repliku s doškovou střechou a malou pecí na chleba. Stěny tvoří dřevěné trámy upevněné slámou a jílem.

Stěny z jílu a došková střecha polozemnice|foto: Markéta Vejvodová

Základ archeologického hřiště tvoří dvě pískoviště, kde si můžete vyzkoušet práci archeologa. Dostanete kyblík s lopatkou, dlátkem, smetákem a malým štětečkem – běžné „odborné nástroje“, s jejichž pomocí archeologové vykopávají skutečné poklady. Na delikátní práce používají zubní kartáček.

V pískovištích můžete postupně odkrývat a vykopat kostru skrčence z doby bronzové nebo střepy pravěkých nádob, které poté poskládáte dohromady. Zahrát si můžete i na pravěké lovce, kdy potrénujete hod oštěpem.

Jaký slovanský bůh je vám nakloněn?

Dažbog – bůh slunce, Radhošť – bůh noci, Perun - bůh bouře a Svantovít – bůh světa. Čtyři slovanští bohové jsou v expozici zvěčněni na zajímavé skulptuře, která vypadá tak trochu jako pyramida. Ve skutečnosti se jedná o kuličkovou hru autora Václava Kořínka, kterou v roce 2005 vytvořil přímo pro Městský palác Templ.

Skála bohů|foto: Markéta Vejvodová

Socha má svou skrytou symboliku a význam. Kuličku je potřeba docvrnkat komplikovanými cestami a zatáčkami až na samotný vrchol skály do korunního důlku. Některé cesty jsou ale slepé jako v životě.

Skleněné kuličky vyjadřují nás samotné, naši duši a naši životní dráhu. Jakmile se nám podaří kuličku dostat až na vrchol, padá samovolně volný pádem dolů. Její cestu dolů už ale nemůžeme ovlivňovat. Kulička nakonec vyskočí z hlavy boha, který je nám nakloněn.

Potom už je třeba jen uhádnout jeho jméno. Je to ale jednoduché. Dažbog se dívá na východ, Radhošť na západ, Svantovit na jih a Perun na sever.