V podzemí hradu v Ledči nad Sázavou si můžete zkusit únikovou hru. Vymysleli ji místní divadelníci
Únikové hry jsou fenoménem, který se u nás objevil poměrně nedávno. Objevují se i venkovní, ale nejznámější jsou ty, kdy je skupina lidí zavřená v nějakém prostoru a plněním úkolů se snaží dostat ven. Jednu takovou únikovku vymysleli ochotníci z Ledče nad Sázavou na Vysočině a umístili ji do podzemí hradu.
„Je to bývalá bašta, která byla pobořená. A my jsme ji zrekonstruovali,“ říká kastelán ledečského hradu Luděk Šíma s tím, že hledali, jak prostor kreativně využít. Spojili se s místními divadelníky a vše ostatní nechali na nich.
Každá úniková hra má svůj příběh a nejinak je tomu i v Ledči nad Sázavou. „Kdysi dávno tady byla uvězněná Eliška, dcera alchymisty, které se ale podařilo utéct. My se proto nacházíme v její situaci a snažíme se zjistit, co udělala, že se dokázala dostat pryč,“ říká spoluautor hry Jan Prášek.
Hra je určená pro dva až šest hráčů. Podle Jana Práška je ale ideální počet čtyři až pět lidí. Nikdo se nemusí bát, že je k plnění úkolů potřebná nějaká vysoká inteligence nebo tituly z matematicko-fyzikální fakulty. „Nejdůležitější je spolupráce, aby se lidé dobře znali a dokázali spolupracovat,“ dodává.
Indicie, které mohou pomoci k dalším krokům, mohou být všude. Hráči by se neměli bát hledat, zvedat, převracet, přemisťovat. „Všechno je povoleno, pokud se nevyužije hrubá síla,“ říká Jan Prášek. „Berte do ruky všechno, všechno se vám bude hodit k tomu, abyste se dostali ven,“ přidává se spoluautorka hry Nikola Daňková. „Snažili jsme se, aby to bylo co nejrůznorodější. Takže tady máme slova, skládání puclíků a další věci,“ dodává Jan Prášek.
Po celý čas jsou hráči pod dozorem kamer a mohou požádat o pomoc. Pro mnohé je ale věcí cti o pomoc nežádat. A pozor, mobilní telefony jsou po celou dobu hry bezpečně zamčené v truhle.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
