V pralesní rezervaci Diana je člověk pouhým návštěvníkem. Prim hraje příroda
Už u nás není moc míst, kde se člověk může nerušeně projít prastarým lesem bez davů turistů a obdivovat sílu přírody. Jeden takový původní prales plný několik set let starých dubů, buků, lip a smrků leží v západních Čechách na Tachovsku.
Přírodní rezervace Diana vznikla v roce 1933, kdy ji vyhlásil tehdejší vlastník, rod Kolowratů. Kolowratové tam některé stromy vysázeli už před více než 280 lety. Ochránit přírodu dlouhá desetiletí pomáhala paradoxně i neprostupná zóna železné opony. Dodnes se zde zachoval jeden z nejstarších lesů v České republice vůbec.
Přímo k rezervaci se dá dojet autem, poté vás čeká pohodlná a bezpečná lesní cesta. Jenom nezapomeňte v údivu nad těmi mohutnými stromovými velikány koukat na cestu. Je to totiž opravdu fascinující podívaná. Stromy, o kterých byste si mysleli, že už jsou dávno suché, se každé jaro znovu zazelenají mladými listy.
V polovině zlomené mohutné kmeny jsou na vrcholcích plné zelených větviček a listů. Síla přírody. Celé území přírodní rezervace je bezzásahové, a tak tu můžete sledovat, jak v přírodě ve skutečnosti běží čas neuvěřitelně pomalu.
Na jednom místě například leží mohutný padlý dub, který se k zemi skácel už před několika desetiletími. Jeho tvrdé dřevo ale stále ještě nezačalo tlít. O kousek dál je k vidění obrovský stromový nádor připomínající mozek obra. I tenhle strom stále žije a bere si svůj díl slunce, vláhy a živin. A pak je tu smrk na chůdových kořenech. Vyrostl na místě pařezu a jeho kořeny jsou dnes téměř metr nad zemí.
Některé stromy rostou už 300 let, jiné svou výškou dohánějí sluneční deficit. Jako třeba smrk v údolí Kateřinského potoka, který je podle zatím neoficiálních měření nejvyšším smrkem v Chráněné krajinné oblasti Český les a možná i jedním z nejvyšších v republice. Protože roste v údolí, vyhnal svůj kmen za sluncem do úctyhodných 52 metrů.
Bobr a roháček jedlový
Nedávno se tady vědcům podařilo objevit jeden vzácný druh z říše brouků. Roháček jedlový je až dva centimetry velký, černě vybarvený brouk, kterého bezpečně poznáte podle rohu na hlavě. Vypadá jako malý nosorožec. Roháček se kdysi živil starými jedlemi, ale v průběhu vývoje se přeorientoval na odumřelé smrky. Název mu ale zůstal.
V České republice je roháček jedlový kriticky ohroženým druhem a vyskytuje se pouze v několika málo lokalitách - v Národní přírodní rezervaci Růžák a v Národní přírodní památce Pravčická brána na Děčínsku, dále v Jeseníkách a v Beskydech. A také v přírodní rezervaci Diana na Tachovsku.
Přesto, že se jedná o bezzásahové území, někdo tu se dřevem přeci jen hospodaří. Bobr. Jeho práce už je patrná na několika velkých bucích. Jestli bobří přežijí opracování kůry kolem celého kmene, ukáže až čas. Člověk je tu jen pouhým návštěvníkem a pozorovatelem. Naštěstí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Protestující: Gruzínská policie má taktiku na každý den. Někdy mlátí novináře, jindy nás nahání v ulicích
-
Politolog Just: Za plentou rozhoduje peněženka, ne hodnoty. ANO chce vládnout bez koaličního partnera
-
S ruským pasem na Ukrajinu. Cesta za manželem je trnitá, popisuje žena z Kyjeva
-
Prezidentský pardon pro syna: Biden ho dostatečně nevysvětlil, Trump toho využije, míní amerikanista