V Souticích opravili špýchar určený k demolici. Dnes je v něm Muzeum tradic

Špýchar v Souticích byl původně tzv. kontribučním špýcharem, od 18. století tyto špýchary z císařského nařízení uchovávaly povinné dávky obilí pro zásobování vojsk v případě války nebo k zajištění potravin a osiva pro další roky v případě neúrody nebo živelné pohromy. Špýchar proto vznikl mimo obec, mimo dosah případného požáru.

Silné kamenné zdi zajišťovaly stálou teplotu a malá okna u podlahy dokonalé větrání. Naši předci budovu postavili dokonale, zachránily se nejen silné kamenné zdi, ale také původní podlahy a stropy. Dřevo bylo kvalitní, a tak i přes značné poškození ho bylo možné opravit. Právě stropy, podlahy i trámy dodávají stavbě i dnes původní atmosféru.

Muzeum tradic žije

V přízemí vás čeká společenská místnost, kde pravidelně probíhá „tvoření“ – dílničky, kde se děti i dospělí učí tradiční ruční práce. Původní stropy a trámy se zajímavě doplňují s nově postaveným dřevěným schodištěm i různými moderními kovovými dekorativními prvky. Schodiště prochází všemi patry špýcharu a při výstupu je hezky vidět do všech úrovní expozic.

Špýchar Soutice před opravou|foto: Archiv Má vlast cestami proměn

Přes celý prostor prochází od stropu až do přízemí točité modré kovové pruty, na kterých posedávají motýli vyrobení ze skla. Jde o připomenutí současnosti. Soutice totiž leží na soutoku Želivky a Sázavy a nádrž Želivky zásobuje vodou hlavní město Prahu. Kovové pruty symbolizují tok vody. A motýli? Když se dnes z leteckého pohledu podíváte na obec, uvidíte, že má právě tvar motýla.

V muzeu najdete snad všechny předměty, které naši předci potřebovali k práci na venkovské usedlosti, ale také oblečení, různé stroje, nebo dokonce první pračky a ždímačky.

Pozornost se tu věnuje i mnoha spolkům - hasičům, myslivcům i sportovcům. A nezapomíná se ani na významné osobnosti, je tu například koutek spisovatele Vojtěcha Zamarovského, který zde bydlíval. A každá návštěva se musela podepsat na jeho dveře – i ty jsou tu k vidění. Je na nich na 80 podpisů, mezi nimi Vladimír Menšík, František Nepil nebo Radovan Lukavský.

Staré podlahy se kloubí s novým schodištěm a moderními kovovými prvky|foto: Markéta Vejvodová

Do Soutic jezdila na zámek i Ema Destinová. Její portrét najdete v poslední místnosti, včetně vzácného gobelínu, na kterém stávala, když se v Souticích učívala nové árie na svá vystoupení ve slavných operách Evropy i Ameriky.