V základní škole v Bobrové na Vysočině se děti starají o slepičí vejce v líhni. Učí se tak přírodopis v praxi
Je jaro, příroda se probouzí a na vesnických dvorcích brzy začnou běhat žlutá kuřátka. Je už stále méně těch, kteří je nechávají líhnout přirozeně pod slepicí. I v malochovu se využívají líhně. Jednu takovou mají v rámci výuku přírodopisu i děti v základní škole v Bobrové na Vysočině.
Děti v základní škole v Bobrové na Žďársku mají velké štěstí. Přírodopis se mohou učit v praxi. Na pozemku vedle školy mají vlastní úly, a dvakrát za jaro také plní umělou líheň slepičími vejci a starají se o ni. „Je to líheň, která se používá běžně pro chovatele,“ říká učitel přírodopisu Tomáš Šindler. Vajíčka v líhni jsou od různých druhů slepic, a mají tak i různé barvy, od tmavohnědých, přes zelená po béžová. Z vlastního chovu je dodala učitelka Dana Trčková. K ní se také po vylíhnutí vrátí kuřata.
„Žáci si při zakládání vajíčka vybrali, očíslovali a založili do líhně, a pak už sledují vývoj toho konkrétního vajíčka,“ říká Tomáš Šindler. Líhnutí trvá obvykle dvacet jedna dní. „Teplota se nastavila na 38,6, a pak jsme to chodili vždycky ráno a večer otočit,“ říká žák sedmé třídy Matěj s tím, že každé vajíčko je kromě čísla, kvůli přehlednému otáčení, označené křížkem a kolečkem. Důležité je samozřejmě v líhni udržovat stálou teplotu. Děti také vejce prosvěcují, a kontrolují jejich obsah. „Pokud je všechno v pořádku, měla by tam být vidět vzduchová blanka a pak černý flek, ze kterého jde pavouček, cévy,“ vysvětluje Matěj. Učitel Tomáš Šindler dodává, že z výukových důvodů v líhni nechali i vejce, ve kterých se kuře nevyvinulo. V praxi se taková vejce vyndávají.
Po jedenadvaceti dnech začíná klubání. Z vajec je slyšet vrtění a slabé pípání kuřat. Teď je třeba vejce v líhni pokropit. „Tím, že se vajíčka zvlhčují, tak to umožní těm kuřatům vyprostit se z blan, které je můžou obklopovat, a můžou přischnout,“ vysvětluje učitel.
Ze třiceti založených vajec se nakonec dětem vylíhlo dvacet dva kuřat. Jedno z nich napadalo na nohu. To je ale možné napravit tak, že se nemocná noha na čas sváže s druhým běhákem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.