Ve Zdislavě vyrábí japonský papír. Používají původní ruční techniku z 6. století

19. únor 2018
Česko – země neznámá
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rozklepávání lýka

Ruční výroba papíru se v Evropě datuje do 12. století. Papír se zpočátku vyráběl ze starých hadrů, což si ostatně můžete prohlédnout v několika ručních papírnách. Pouze ve Zdislavě na Liberecku ale ukazují, jak vzniká washi papír. Japonská technika je dokonce zapsaná v nehmotném dědictví UNESCO.

Produkce washi papíru začala už v 6. století a dodnes se využívají stejné techniky a keř papírnické moruše. Od jejího pěstování se vše odvíjí. Od latinského jména Broussonetia papyrifera je ostatně odvozený název papírny Papyrea.

Keře moruše rostou i v malebném zákoutí Ještědského hřebene. Jejich pěstování přitom není složité. V našich podmínkách dorůstají výšky 2,5 metru a podobně jako vrby se na podzim ostříhají a na jaře větve zase obrazí. Větve se napaří a sloupne se lýko s kůrou. Nežádoucí tmavé vrstvy se oškrábou nožíkem na prkýnku.

Získané lýko se povaří v zásaditém roztoku, na který Japonci používají výluh z popelu. Rozvařené lýko se rozklepe dřevěnými palicemi, s nadsázkou řečeno podobně jako řízky. Z lýka se přitom uvolní dlouhá tenká vlákna. Ta se namočí a rozmělní proudem vody. Vzniklá kaše se nalije do kádě a začíná nejnáročnější část výroby. K tomu jsou potřeba rámečky a jemná bambusová rohož

Stovky a tisíce pokusů a pokažených papírů

Výroba evropského a japonského ručního papíru se liší nejen v použitých surovinách, ale i v technice. Zatímco v Evropě se hmota nabere jen jednou, nechá okapat a překlopí, japonská výroba je dynamická. Hmota se nabírá opakovaně a hodně se s ní třese. Papír se skládá třeba ze čtyř či pěti tenoučkých vrstev. Na konci se to nechá okapat a papír se překlopí na plstěnou podložku. Ty se vrství na sebe do komínku, který se slisuje a pak se papír suší.

Ruční papírna Papyrea

I v sušení evropského a japonského papíru existuje rozdíl. Evropský papír se suší volně, japonský na plechových plátech. Proto je hned rovný a z jedné strany úplně hladký a nemusí se s ním nic dál dělat. Podle papírníka Michala Gorce není výroba papíru tak složitá, jak vypadá. „Chce to ale stovky, možná tisíce náběrů a pokažených papírů, než se z vás stane ne mistr, ale začátečník,“ říká s úsměvem. Japonský papír má díky dlouhým vláknům velmi zajímavou strukturu, která vynikne proti světlu. Proto se často používá třeba na výrobu stínítek. Uplatnění je ale samozřejmě mnohem širší.

Michal Gorec se ruční výrobou papíru zabývá od roku 1999, kdy působil v ruční papírně v Izraeli a se svým učitelem je dodnes v kontaktu. Navštívil i kolébku japonského papíru a od svého učitele slyšel „je to dobrý, už ti to jde, ještě tak 20 let a budeš mistrem“. Pokud vás ruční výroba papíru zaujala, a to jak evropského tak japonského, vydejte se do Zdislavy na Liberecku. Budete moci nahlédnout do výroby nebo se zúčastnit některého z kurzů.

Spustit audio