Vítejte, promítáme. První stálé pražské kino Bio Ponrepo sídlilo v domě U Modré štiky

6. květen 2016
Česko – země neznámá
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bio Ponrepo v Karlově ulici promítalo od 15. září roku 1907 denně kromě pátku

Kdo jde historickým centrem Prahy z Karlova mostu na Staroměstské náměstí, míjí v Karlově ulici dům U Modré štiky. V něm po několik desítek let fungovalo vůbec první stálé pražské kino – Bio Ponrepo. Provozoval ho muž narozený pod jménem Dismas Šlambor. Sám si dal později vznešenější jméno Viktor Ponrepo.

Vyučil se pozlacovačem, ale odmala ho to táhlo ke kouzelnickým trikům. Od úřadů získal povolení k provozování kouzelnického umění. S představením pak putoval po českém venkově. Zdálo se mu ale, že jeho rodné jméno se divákům moc nezamlouvá. Přemýšlel tedy o změně.

Cesty ho zavedly k zámečku Bon Repos (z francouzštiny: krásná vyhlídka) u Předměřic nad Jizerou. Název stavby se mu zalíbil, poupravil ho a pseudonym byl na světě. Připojil ještě triumfální křestní jméno Viktor (vítěz) a cesta ke slávě byla otevřená. Originální byl i název společnosti Viktora Ponrepa: Ponrepovo kouzelné divadlo s původními jevy duchů a strašidel.

Na Jubilejní výstavě roku 1891 v Praze okouzlil Viktora Ponrepa vystavený Edisonův fonograf a Kříženeckého promítání filmových záběrů. O čtyři roky později už pořádal první představení kinematografu i Ponrepo. Když pak začal Kříženecký filmy točit, Ponrepo se do toho pustil také.

Filmové plakáty minulosti

Nakonec místo kouzelnických triků začal provozovat putovní biograf. Na promítání v Praze neměl licenci, a tak cestoval po celé zemi. V roce 1901 získal alespoň oprávnění pouštět filmy 14 dní v Pištěkově letním divadle na Královských Vinohradech, v roce 1904 se uvedl v hostinci U koruny v Holešovicích. Na základě těchto úspěšných pražských zastávek obdržel konečně od magistrátu povolení na stálé kino.

Ponrepo se před promítáním s každým divákem pozdravil

Jak píše Stanislava Jarolímková v knize „Co v průvodcích o Praze nebývá 2“: „Nacházelo se v Karlově ulici v mezaninu či 1. patře domu U Modré štiky čp. 180/20, kde se předtím marně pokoušel uchytit šantán jistého pana Sýkory. Promítalo od 15. září roku 1907 denně kromě pátku a v hledišti bylo 56 sedadel. Zpočátku filmy doprovázela hudba z fonografu, nahrazeného později živou produkcí.“

Na výstavě Pražské biografy můžete posedět v provizorním kině a shlédnout krátké černobílé snímky

Ponrepo se s každým divákem před promítáním osobně uvítal. S rostoucím zájmem si nechal natočit úvodní znělku, ve které se divákům úslužně uklonil přímo z plátna. Při promítání pomáhal Ponrepovi jeho bratr Karel Šlambor, který komentoval děj a doprovázel filmy zvukovými efekty. Ponrepo někdy snímky sám komentoval, a to s humorem a smyslem pro improvizaci.

Viktor Ponrepo zemřel v roce 1926, ale Bio Ponrepo promítalo ještě dalších dvacet let. V roce 1978 natočil režisér Jiří Menzel film Báječní muži s klikou, ve kterém vzdal hold prvním českým filmařům. Úlohu pana Ponrepa (ve filmu přejmenován na pana Pasparta) si zahrál Rudolf Hrušínský. Na počest Viktora Ponrepa byla v roce 1986 jedna malá planetka v pásmu asteroidů pojmenována jeho jménem.

Mimochodem, výstavu Pražské biografy, kde se dozvíte nejen o historii prvního stálého kina v Praze, si můžete prohlédnout v Muzeu hlavního města Prahy. Až do konce ledna roku 2017.

Spustit audio