Výlet po stopách pardubických Židů

23. březen 2024

Předválečná židovská obec v Pardubicích nebyla velká, ale byla pevně vetkaná do městské společnosti. Příznivá atmosféra první republiky umožnila Židům bez omezení studovat, pracovat, vstupovat do spolků a sportovních organizací, rapidně vzrostl počet smíšených manželství a dětí v těchto svazcích narozených. Druhou světovou válkou a s ní přicházejícím holokaustem se všechno změnilo.

Pardubická čtvrť Židov 

Židov je pardubická čtvrť mezi Sezemickou ulicí a kanálem Halda, kde Židé žili a kde v roce 1624 založili hřbitov. Ten ale časem přestal stačit a tak v roce 1883 založili nový hřbitov v Jesničánkách. Starý hřbitov byl v roce 1939 sanován, část ostatků a asi 70 starých náhrobků bylo za účasti židovského pohřebního bratrstva přeneseno na nový židovský hřbitov. Tam ostatky uložili do společného hrobu a nad nimi vztyčili pamětní mohylu. Dnes je ze starého hřbitova na Židově park se vzrostlými stromy.

Na židovský hřbitov se nesmí v sobotu

Nový židovský hřbitov leží za městským hřbitovem v Jesničánkách, zájemci ho můžou navštívit buď v rámci komentovaných prohlídek během Dnů evropského dědictví, nebo si mohou vyzvednout klíče na Správě hřbitovů a hřbitov si projít sami. Na židovský hřbitov se nesmí v sobotu a v důležité židovské svátky, nesmí se na jeho teritoriu jíst ani kouřit a nemají na něj přístup psi.

Hřbitov je tvořen několika různými oddíly. U východní stěny jsou opřené staré náhrobky ze Židova s nejstarším datem z roku 1739. Před nimi stojí pomník obětem holokaustu Pardubicka s více než 500 jmény. Prosté náhrobky v jižní části hřbitova jsou hroby haličských Židů, kteří byli do východních Čech přesunuti během první světové války a mnozí se již do Haliče nevrátili. Nejhonosnější náhrobky jsou v severozápadní části a patří rodinám pardubických průmyslníků.

Na pardubickém židovském hřbitově jsou různé typy pomníků, některé i velmi netradičně s fotografiemi

Pardubický židovský průmysl

Mezi nejznámější pardubické židovské průmyslníky patřili bratři Karel a Egon Winternitzové, kteří si nechali v roce 1911 postavit průmyslový mlýn. Winternitzové mlýn v roce 1937 prodali, z celé jejich rodiny přežil holokaust jen Karlův syn František, který sloužil během války v zahraniční armádě. Rekonstruované Automatické mlýny z dílny architekta Josefa Gočára jsou jednou z nejkrásnějších ozdob Pardubic.

Dalšími velkými židovskými podnikateli byl například majitel lihovaru Ignác Wertheimer, majitel rafinérie Fantovky (dnes Paramo) David Fanto, nebo majitelé firem vyrábějících pardubický perník např. firma Melartos, Kapo nebo Melekta. 

Pardubice mají už 40 Stolpersteinů

Další připomínkou židovské komunity jsou Stolpersteiny nebo také Kameny zmizelých. Jsou to mosazné destičky velikosti dlažební kostky s vyrytými jmény lidí, kteří byli během holokaustu donuceni opustit své domovy. V Pardubicích je na dvanácti adresách položeno celkem 40 Kamenů zmizelých.  

Autor projektu Stolpersteinů Gunter Demnig

Hradec ji má, ale Pardubice už ne

Synagoga stála v centru Pardubic od roku 1878 a zničena nebyla během nacistické okupace, ale až během doby socialistické. Zbořena byla po osmdesáti letech své existence v roce 1958. Na jejím místě dnes zčásti stojí Dům služeb. V budoucnu město plánuje vybudovat pomník, který bude zmizelou synagogu připomínat.  

Synagoga v centru Pardubic

Připomínka transportů

Na fasádě obchodní akademie ve Štefánikově ulici visí pamětní deska připomínající události z prosince roku 1942. V této škole byli Židé z Pardubic a okolí shromážděni a drženi tři dny před transportem do Terezína. Museli odevzdat peníze, šperky i klíče od bytů. Přesto věřili, že se za pár dnů, týdnů či měsíců vrátí domů. Bohužel z 1258 Židů dvou prosincových transportů útrapy koncentračních táborů přežilo jen 92 osob.

autor: KSA
Spustit audio

Související