Vystřihovánka, kterou provází paměť

Mizrach znamená hebrejsky „východ“ a v tradičních židovských rodinách vyobrazení s tímto slovem uvnitř domu určuje směr modlitby k Jeruzalému. K tomuto stále přítomnému středu židovské duchovní orientace přitom mizrach odkazuje i jako akronym, tedy věta složená ze slov začínajících jeho písmeny: „Mi-cad ze ruach ha-chajim“, neboli „z této strany přichází duch života“.

Jednou z nejkrásnějších podob mizrachu se staly papírové vystřihovánky. Toto slovo dnes nejspíš vyvolá představu dětské zábavy, ale v židovském prostředí, zejména ve východní Evropě, je taková tradice doložena nejméně od 17. století a dochované památky dosvědčují tvorbu vystřihovaných mizrachů také ve století následujícím.

Kolem samotného slova se na těchto vystřihovánkách rozvíjel bohatý obrazový svět. Zdobili je lvi, ptáci, jeleni, koruny na Tóru, sedmiramenné svícny, desky Zákona, někdy i znamení zvěrokruhu nebo fantazijní zvířata. V papírových mizraších se tak ojedinělým způsobem setkával hebrejský text, náboženská symbolika i cit pro ornament a při pohledu na propracovanost takových vystřihovánek asi nejvíc udiví jejich technická stránka.

Některé jsou tak jemné, že lze jen žasnout nad trpělivostí, jakou jejich zhotovení vyžadovalo. Papír se skládal a vyřezával tak, aby po rozložení vznikla přesně souměrná kompozice, často ještě podložená barevným listem nebo doplněná bohatším textem. To už nebyla běžná práce s nůžkami, ale řemeslná dovednost na pomezí kresby, řezby a kaligrafie. I v tak křehkém materiálu tak vznikal předmět, který měl hloubku, a současně těšil.

Jména tvůrců většinou neznáme, protože šlo o lidové umění v prostředí, kde mizrachy vyrůstaly z předávané zručnosti. O to cennější jsou výjimky, jako je mimořádně propracovaný mizrach z roku 1877 od Israela Dova Rosenbauma z Podkamene na dnešní Ukrajině. V kompozici díla, které je dnes uloženo v Židovském muzeu v New Yorku, stojí uprostřed monumentální stavba s kupolí a hodinami; právě ty snad odkazují k autorovu povolání hodináře a dovolují nám zahlédnout konkrétního člověka za tímto křehkým dílem.

S ústupem tradičního židovského prostředí v první polovině 20. století tradice mizrachů v podobě vystřihovánek slábla a rozhodující zlom přinesla druhá světová válka, která ve východní Evropě zničila celá židovská společenství i s předměty jejich každodenního života. Právě proto dnes židovské vystřihovánky – a v chlapeckých náboženských školách chederech se zhotovovaly i jako jednoduché sváteční ozdoby – působí tak silně. Nejsou jen ukázkou obdivuhodné ruční práce, ale zvlášť jako mizrachy připomínají svět, ve kterém obyčejný list papíru mohl nést krásu i náboženskou tradici.