Vzdušné lázně Benecko lákají na čerstvý horský vzduch. Po stráních vás provede Lufťákova stezka
Jedním z míst, kam v Krkonoších míří turisté po celý rok, je Benecko. Leží v západní části hor a rozprostírá se na svazích hory jménem Žalý. Průměrná výška této oblasti je kolem 900 metrů nad mořem, a to zaručuje po většinu roku pobyt nad úrovní smogového mraku, tedy na krásně čerstvém vzduchu. Proto se zdejším prosluněným stráním začalo říkat Vzdušné lázně Benecko.
Čerstvému vzduchu se na horách říká luft a pobytu na něm luftování. Od toho je odvozen název místní Lufťákovy stezky. Její původní dva kilometry (zastavení: Mapa, Lufťákova flotila, Drž partu, Bylo nás pět, Koule v háji, Lufťák hledá SuperStar, Jeden nestačí a Drevokocůr) doplnilo v roce 2019 dalších pět stanovišť: Smotni si, Šoupni si, Puzzni si, Musíme to opravit a Trpaslík Vejral.
Zatímco mezi jednotlivými stanovišti vede turisty jednoduchá mapka, poslední zastavení u obřího trpaslíka na mapce není. Po splnění úkolů, které pobaví nejen děti, ale i dospělé, získají putující nápovědu a k trpaslíkovi pak snadno trefí.
Trpaslík Vejral má svoje jméno proto, že má krásný výhled. Ze svého místa vidí třeba až na Trosky nebo na hrad Bezděz. A nemusíte se bát, že byste ho nenašli. Na zastaveních Lufťákovy stezky označených červenou čepičkou najdete nápovědu, kde Vejrala hledat. A protože je to obří trpaslík, tak se rozhodně jen tak neschová.
Lufťákova stezka není přitom na Benecku jediná. Vydat se můžete také na Beneckou přírodní stezku, která je také vhodná pro rodiny s dětmi, pro které je v obci připravena řada atrakcí. Na obou stezkách počítejte s tím, že se i trošku zadýcháte, ale tak už to na horách chodí. Kromě pěších turistů si v tento čas na Benecku přijdou na své i cyklisté, na které čeká singltrek Benecko.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
