Začne Sukot. Brno představuje Nansenovy děti. A kdo byl Gustav Sicher?

Sukot: Svátky stanů připomínají milost a dočasnost pozemského života

Židé na celém světě právě oslavili Vysoké svátky a už tu jsou svátky další. Totiž Sukot, neboli Svátek stánků. Ten letos připadá na 7. až 13. října a připomíná biblický příběh o tom, jak si izraelský lid během čtyřicetiletého putování po poušti stavěl dočasné příbytky. O významu svátku Sukot jsme mluvili s judaistkou z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy Pavlou Damohorskou.

„Svátek Sukot je jeden z takzvaných poutních svátků, který se váže na takzvané egyptské události, to znamená vyjití izraelské pospolitosti z Egypta,“ říká Damohorská a dodává, že důležitá je podle ní především „Hospodinova milost a Hospodinova ochrana“, se kterou Bůh uchovával lid v dočasných obydlích.

Stánky se staví dodnes a musí splňovat dojem dočasného obydlí. Damohorská upřesňuje, že klíčová je střecha z přírodních materiálů. „Když svítí slunce, má poskytovat dostatek stínu, ale zase večer skrze tuto střechu mají být vidět hvězdy,“ popisuje.

Během sedmi dní svátku je příkaz v sukách pobývat a trávit tam čas s rodinou. „Samozřejmě jsou komunity, které díky své geografické poloze mohou také v suce spát,“ uzavírá Pavla Damohorská.

Jaká jsou další pravidla pro stavbu suky a kolik musí mít zdí? Poslechněte si celý rozhovor s Pavlou Damohorskou.

Frithjof Nansen: Polárník, který vymyslel pas pro uprchlíky a zachránil tisíce životů

Československé děti nezachraňoval před druhou světovou válkou jen známý Sir Nicolas Winton. Trochu jiný, méně známý příběh představuje výstava Nansenovy děti. Začala ve vile Löw-Beer během brněnského Štetl festu a potrvá až do konce října. Více informací přináší Martina Pouchlá.

Frithjof Nansen je znám jako polární badatel, který procestoval Grónsko a zkoumal Severní ledový oceán. „Méně lidí už zná jeho zásadní lidskoprávní a diplomatickou činnost,“ upozorňuje historik Michal Konečný.

Nansen se po první světové válce angažoval ve Společnosti národů, kde se zasazoval o práva uprchlíků. Z této snahy se zrodila jedinečná myšlenka. „Byl to vlastně uprchlický pas, který se později nazval Nansenovým pasem,“ vysvětluje Konečný.

Pomocí těchto pasů získali status uprchlíka lidé bez státní příslušnosti, včetně osobností jako Marc Chagall nebo Igor Stravinsky. „Podařilo se zachránit život mnoha stovkám nebo tisícům lidí,“ dodává historik.

V humanitární práci pokračoval i jeho syn, Odd Nansen, který založil Nansenovu nadaci. Ta pomáhala židovským uprchlíkům z nacisty okupovaných oblastí a podílela se na záchraně Čechoslováků. Autorka výstavy Eva Kecková zkoumala osudy čtyř desítek československých dětí, které se díky nadaci dostalyaž do Norska. „My jsme se snažili v té výstavě zmapovat nejen historii celé té Nansenovy nadace, ale taky se soustředit na historie těchhle dětí, které se dostaly do bezpečí,“ říká Kecková.

Jak Nansenova nadace pomohla brněnským architektům Eislerům a jak pomohla budoucímu světovému psychiatrovi Leu Eitingerovi z Lomnice? Poslechněte si celý rozhovor s historikem Michalem Konečným a Evou Keckovou.

Gustav Sicher: Vrchní rabín, který kázal česky a sjednotil komunitu

Jen málo pražských rabínů zažilo tak pohnutý život jako Gustav Sicher. A to proto, že prožil nejen konec 19. století, ale i prvních 60 let toho dvacátého. Od jeho smrti uplyne 6. října 65 let. Leo Pavlát při této příležitosti připravil jeho medailon.

Gustav Sicher (1880–1960), klatovský rodák a pozdější vrchní pražský rabín, prožil zlomové historické události, uvádí Leo Pavlát. Po studiích se stal rabínem v Náchodě, kde jako první kázal česky.

V meziválečném Československu se stal duchovní autoritou na Královských Vinohradech. Zde podle Pavláta „zasáhl i do palčivých sporů mezi zastánci ortodoxního a reformního judaismu“. Jak Pavlát cituje dobové svědectví, Sicherova „všeobecná úcta a vážnost, jíž se těšil u všech složek židovského obyvatelstva, ho předurčila k tomu, aby se stal smírčím soudcem“.

Před Mnichovem emigroval s manželkou do Palestiny, po válce se vrátil. V Praze „i v období antisemitského komunistického režimu důstojně hájil židovský duchovní odkaz,“ dodává Pavlát. Vrcholem jeho díla byl vlastní překlad poslední z biblických Pěti knih Mojžíšových (1955).

A proč si Sichera připomenout i dnes? Jaký byl jeho podíl na překladu celé Tóry? A jak podporoval pronásledovaného básníka a novináře Michala Mareše?

Poslechněte si celý Šalom alejchem.