Zámek Blatná, nebo Řecko? Rodina jednomyslně zvolila domov, vypráví baronka Germenis-Hildprandt

Už více než dvě stě let, kromě nucené čtyřicetileté přestávky, tady žijí zástupci starého hornobavorského rodu – Hildprandtové z Ottenhausenu. Za jejich éry tu v polovině 19. století vznikl romantický park, ve kterém se později na lodičce projížděli Helena Vondráčková s Václavem Neckářem v pohádce Šíleně smutná princezna. „Jsem za to ráda, že se tu občas něco točilo, protože díky tomu Blatná zůstala v povědomí lidí,“ říká současná majitelka, baronka Jana Germenis-Hildprandt.

„Germenis je řecké jméno. V Africe jsem totiž našla ohromného člověka, který se stal mým manželem. A byli jsme spolu 50 let,“ vypráví s láskou baronka. „Byl inženýr, vzal si na starost opravu zámku a hrozně ho to bavilo. Pracoval u mezinárodních firem, tak jsme předtím hodně procestovali svět.“

Když v roce 1989 přišla možnost vrátit se na Blatnou, rodina v Řecku úspěšně podnikala a stála před těžkým rozhodnutím. „V Řecku jsme měli velkou firmu, tak jsme řešili, jak to uděláme. Jestli Blatná, nebo Řecko. Hlasovali jsme a všichni se rozhodli pro Blatnou. Je to domov. Nikdo z našich rodin se majetku nezřekl, přestože opravy stojí hodně peněz. Byl to takový určitý druh romantismu.“

20 fotografií

Vnitřní síla rodičů

Vzpomíná také na své rodiče. „To byla velká láska. Seznámili se ve Vídni a za čtyři týdny se vzali. Bylo to rychlý,“ usmívá se. „Moje matka byla dcera diplomata, otec byl šlechtic. Když byla ve Washingtonu, stala se tam ‚Královnou třešní‘. Amerika byla tehdy velmi moderní, takže nikomu nevadilo, že není původem šlechtična.“

Hildprandtům byl majetek zkonfiskován v roce 1952. Na dramatický odchod z domova po komunistickém převratu dodnes nezapomněla. „Bylo mi pět let, trochu si pamatuju, jak večer přišel někdo s bajonetem a řekl: Musíte odejít. Bylo to dva dny před Vánoci,“ vzpomíná baronka. O válečné okupaci ani komunismu rodiče nikdy mluvit nechtěli. „Když odcházeli, řekli: Blatná byla a už nikdy nebude.“

Otce odvedli do vězení a matka šla s dvěma dětmi deset kilometrů v zimě, než mohly někde přespat. K bydlení později našla starý domek bez elektřiny v Rojicích. „Tehdy lidi měli velký strach. Ale byli milí, neměli jsme moc co jíst, a občas jsme za dveřmi našli vajíčka nebo chleba. A za to těm lidem dodnes děkuju.“

Chtěli emigrovat, a přestože měli vízum do Etiopie, situace se pořád komplikovala. Povedlo se jim to až o několik let později, kdy se angažoval její dědeček. „Díky němu a jeho stykům s etiopským císařem jsme nakonec mohli legálně emigrovat.“ V Etiopii strávili 14 let.

Návrat domů

V 90. letech se mohli vrátit. „Naštěstí alespoň maminka se toho dožila. Když jsme sem přišli, říkala: Tak děti, jsme doma,“ vzpomíná dojatá baronka. „Jako první se chtěla podívat do obrazárny. Všechno si pamatovala a později nám vyprávěla.“

Brzy začali s opravami. Jako první se dělala nová fasáda, následně proběhla oprava střechy a napojení na veřejnou kanalizaci.

Baronka Jana Germenis-Hildprandt|foto:Jana Volková

Život na zámku

Život v historickém objektu má svá specifika, na která si pamatuje už od raného dětství. „V zimě je zima, v létě to jde,“ usmívá se. „Pamatuju se, že když mě koupali, byla mi hrozná zima. Takže teď mám tu nejteplejší koupelnu,“ dodává baronka s tím, že dnes obývá empírový domek v zámeckém parku.

„Maminka říkala, hlavně, ať zámek neopouštíme.“ Tuto radu dala i svému synovi Stephanovi, se kterým dnes zámek spravuje.

Dívejme se srdcem na to, co tady máme. Udržujme tyto zámecké skvosty, ať kultura stále žije.

Na zámku je přes léto otevřeno každý den od 9 do 18 hodin. Vybrat si můžete ze čtyř prohlídkových okruhů. K zámku patří anglický park s mnoha potůčky a cestičkami. Oblíbenou atrakcí parku je také početné stádo daňků.

Jak vzpomíná na život v Etiopii? Zjevuje se na zámku dáma v šedém závoji, nebo je to pověra? Proč jí otec říkal „rajče“? Kdy se na zámku nejvíc bojí? Ptal se Patrik Rozehnal. Poslechněte si v letním speciálu Zámecké léto.