Zámek ve Stráži nad Nežárkou svého času vlastnila Ema Destinnová. V létě se otevírá pro veřejnost
Jméno slavné operní pěvkyně Emy Destinnové známe asi všichni. Ale málokdo měl možnost navštívit zámek v jihočeské Stráži nad Nežárkou, který jí patřil. Částečně proto, že za minulého režimu byl veřejnosti nepřístupný. Po revoluci se pak dlouho řešily restituce a náročné opravy. To noví majitelé od roku 2006 postupně měnili a zámek je dnes pro veřejnost otevřený. Ale jen v červenci a srpnu.
Dokonce ani ve filmu Božská Ema se neobjevil. Slavný film vznikal v závěru sedmdesátých let, kdy v zámku po armádě sídlil ústav pro postižené dívky. A tak se tehdy natáčelo na zámku ve Štiříně. V jednom filmu si ale strážský zámek přece jenom zahrál, a to sám sebe. Byly to scény z muzea Emy Destinnové v závěru Betlémského světla režiséra Jana Svěráka.
Od roku 2006 je zámek ve Stráži nad Nežárkou pro veřejnost otevřený, ale vždy jen v červenci a srpnu. Díky současné majitelce Radoslavě Doubravové jsme se na jednu z mimořádných prohlídek ještě před zahájením sezóny dostali i my. Takže pokud se v létě rozhodnete do Stráže nad Nežárkou vypravit osobně, dozvíte se v reportáži, na co se můžete těšit.
Stráž nad Nežárkou bývala v minulosti skutečně stráží. První písemná zmínka o zdejším sídle pochází z roku 1284. Tehdy tam stál malý strážní hrad, který založili páni z Hradce, tedy z nedalekého Jindřichova Hradce. Postupem doby se na Stráži vystřídala celá řada majitelů. Namátkou můžeme zmínit Jana staršího z Lobkovic, později Viléma z Rožmberka a následně Petra Voka z Rožmberka.
Od zadlužených Rožmberků převzali hrad Slavatové z Hradce a následně Černínové. To už se ale hrad měnil na zámek, který se později dostal do majetku Karla Ludvíka Leonhardiho. Od rodu Leonhardiů zámek zakoupila Ema Destinnová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
