Zamyšlení Leo Pavláta: Neobyčejný osud Richarda Glazara

29. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

Nacistická genocida Židů připravila o život na šest milionů lidí. Ti, kteří přežili, svědčili i za ně. Patřil k nim i muž neobyčejného osudu Richard Glazar. Od jeho narození uplynulo rovných 100 let.

Richard Glazar se narodil v Praze. Zde odmaturoval, ale po okupaci v březnu 1939 již dál studovat nemohl. Pracoval v zemědělství, v září 1942 byl deportován do terezínského ghetta a odtud po měsíci do Treblinky v okupovanému Polsku. V obecném povědomí zůstává tento lágr ve stínu Osvětimi. Přesto zde bylo během 14 měsíců od července 1942 zavražděno v plynových komorách více než tři čtvrtě milionu Židů.

Osud byl Richardu Glazarovi aspoň trochu nakloněn, když byl v Treblince zařazen do pracovního komanda. Nebýt povstání zoufalých vězňů v srpnu 1943, byl by nakonec jako všichni jeho členové zabit. Štěstí však při Richardu Glazarovi stálo i poté, co během vzpoury z Treblinky uprchl a jako jeden z nemnoha utečenců unikl pronásledovatelům.

Přes Polsko se dostal do Německa a zde se do konce války skrýval pod falešnou identitou.  Po osvobození vystudoval v Praze ekonomii, ale sovětská okupace v roce 1968 ho přiměla k emigraci do Švýcarska. Do vlasti se vrátil až po pádu totalitního režimu.

Richard Glazar se stal jedním z klíčových svědků při procesech s bývalými dozorci Treblinky v Německu v 60. letech. Ve slavném filmovém dokumentu Shoah Clauda Lanzmanna z roku 1985 patří jeho výpověď k nejpůsobivějším. O sedm let později pak vydal v Německu vlastní strhující svědectví Treblinka, slovo jak z dětské říkanky, publikované poté i česky.

Strohé údaje však nepoví nic o tom, jaký byl Richard Glazar člověk. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním v 90. letech opakovaně setkal, že jsem mu mohl naslouchat při přednáškách a diskusích. O své strašné zkušenosti vypovídal věcně, o budoucnosti se vyslovoval bez iluzí.

„Uvědomil jsem si, že i když jsou lidské bytosti zbavené všeho lidského, hluboko v nich stále dříme jakási rezerva, kterou žádná moc nevyčerpá,“ řekl v jednom rozhovoru. A na jiném místě: „Poválečný vývoj ukázal, že masové vraždy a bezcitná krutost rozhodně neskončily Osvětimí. I jinde na světě než jen v Německu podlehli lidé nátlaku a lákadlům fanatické, zrůdné ideologie. Takže: Podařilo se to jinde, sklon k tomu je všude.“

V říjnu 1997 prezident Václav Havel vyznamenal Richarda Glazara Masarykovým řádem III. třídy, 20. prosince téhož roku Richard Glazar zemřel. Jeho skepse o schopnosti lidí poučit se z historie se od té doby jen potvrdila.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová