Zamyšlení Leo Pavláta: Před 75 lety byli zavražděni významní čeští židovští umělci.

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

Jedenatřicet dní mezi 28. zářím a 28. říjnem 1944 není zpravidla zvlášť připomínáno. Ale byly to právě tyto dny před 75 lety, které zásadně ochudily českou kulturu.

Rok 1944 byl pro české Židy obzvláště tragický. Nejprve byl v březnu a červenci v plynových komorách Osvětimi vyvražděn tzv. terezínský rodinný tábor – téměř 10 000 osob. A následně bylo na podzim do Osvětimi deportováno 18 402 židovských vězňů, mezi nimi významní čeští židovští umělci, především hudebníci. 

Byli to právě oni, kdo předtím v terezínském ghettu svou hudbou ulehčovali strádání vězňů. Nacisté tuto činnost tolerovali. O osudu vězněných měli jasno a v kulturní činnosti – nejen té hudební, ale i v přednáškách, literární, výtvarné a divadelní tvorbě – spatřovali vhodný nástroj k zastření svých vražedných cílů. Nejen to.  Terezínu přisoudili propagandistickou úlohu coby městu, které „Vůdce daroval Židům“, jak zněl název zinscenovaného filmu, v němž nacisté představili ghetto jako místo, kde se Židům daří, odkud již neodcházejí.

Na tento trik v červenci 1944 přistoupila i delegace Mezinárodního červeného kříže – a po její návštěvě Terezína a příznivém dobrozdání nacisté odhalili svou tvář. V jedenácti transportech od konce září do konce října putovali do plynových komor Osvětimi i renomovaní předváleční židovští umělci. Houslista a skladatel Egon Ledeč. Skladatelé Hans Krása a Pavel Haas, skladatel, klavírista a dirigent Viktor Ullmann, klavírista Gideon Klein, operní pěvec Walter Windholz, jazzový trumpetista a aranžér Fritz Weiss. A mezi deportovanými byl též skladatel, klavírista a dirigent Rafael Schächter, který zahynul později při pochodu smrti. Období mezi 28. zářím a 28. říjnem 1944 však bylo tragické i pro další terezínské židovské umělce. V plynové komoře Osvětimi tak byli udušeni výtvarník, básník a dramatik Petr Kien, herec, divadelní režisér a překladatel Gustav Schorsch, výtvarníci Karel Fleischmann, Bedřich Fritta a František Mořic Nágl. Smrtí v Osvětimi před 75 lety skončila též deportace pro architekta a jevištního a kostýmního výtvarníka Osvobozeného divadla Františka Zelenku stejně jako pro české německy píšící básníky Ilse Weberovou a Camill Hoffmanna.  

Co jméno, to umělecká osobnost. Velkou pozornost dodnes budí zejména hudební odkaz těch, jejichž dílo bylo tak násilně přerušeno. A nelze zapomenout ani na talenty, které se již nemohly plně rozvinout. Tak hned po příjezdu do Osvětimi 28. září 1944 zde ve svých 16 letech zahynul Petr Ginz.  Do svých čtrnácti let napsal pět vlastnoručně ilustrovaných románů, svůj výtvarný i literární talent potvrdil jako vůdčí osobnost terezínského chlapeckého časopisu Vedem.

Oč bohatší mohl být náš život nebýt vražedné rasové nenávisti.

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.