Zamyšlení Leo Pavláta: Svátek Sukot provází bohatá symbolika

20. říjen 2019

Dnes končí sedmidenní Svátek stanů, hebrejsky Sukot. Provází ho zvláštní symbolika.

Pět dní po Dni smíření, kdy Bůh podle židovské tradice zapečetil osud každého člověka pro příští rok, začíná svátek Sukot, kdy Boží ortel vstupuje v platnost.  Je to současně doba, kdy věřící židé pobývají v provizorním přístřešku s otevřenou střechou. Připomínají si tak Biblí popsané strastiplné putování svých předků do Země zaslíbené, Boží ochranu v pustině. Suka, stánek, v němž věřící během svátku jedí a někdy i přespávají, přitom svou chatrností a prostotou vyzývá k pokoře; k vděčnosti za bezpečí skutečného domova, za všechny dary života. 

Sedm dní svátku je však neméně oslavou vinobraní a sklizně ze zahrad a rostliny navíc hrají důležitou roli i při bohoslužbě. 

O Sukot se židé v synagogách modlí se svazkem čtyř rostlin – palmovou ratolestí, snítkou myrty, citrusovým plodem etrog a větévkou vrby. Podle známého midraše tyto rostliny symbolizují židovské společenství: tak jako ve svazku některé rostliny voní, a jiné ne, některé mají plody a jiné je postrádají, tak se různí i židé. Jsou mezi nimi lidé učení či neučení, někteří činí dobře a jiní špatně. Větévka vrby přitom symbolizuje ty nejvíce nanicovaté; bytosti bez vědění i dobrých skutků. A právě jim je věnován zvláštní obřad posledního dne svátku Sukot. V tento den zvaný Hošana raba neboli den „velké prosby za Boží spásu“ věřící v jedné části bohoslužby udeří větévkou vrby dvakrát či třikrát o zem, aby z ní spadlo několik lístků. 

Židovská tradice spojuje tento obřad s etickým vyzněním. 

Je-li vrba pro společenství Izraele znamením těch, kdo se v životě nijak dobře neprojevují, potom připomeňme, že roste u vody. Není mocnějšího symbolu obnovy a čistoty než právě voda. Údery větvičkou vrby o zem pak židé vyjadřují vůli vyjít svým nehodným bližním vstříc; pomoci jim nově, lépe vykročit. Tomu odpovídá i pojetí židovské mystiky kabaly. Pro ni vrbové větévky odkazují k Boží milosti. Tu totiž vrba jako zosobnění vody zastupuje a údery větévkami o zem věřící symbolicky vyjevují, že Boží milost převažuje nad tvrdostí země – přísným soudem Stvořitele. 

I vstřícnost však má své meze, a židovská tradice proto nabízí ještě jeden výklad obřadu s vrbovou větévkou na závěr svátku Sukot. Jsou lidé, které sebevětší pochopení a laskavost neodvrátí od zaslepenosti a zlých činů. Nikdy se ani nepokusí změnit a takových je třeba se stranit. Vždyť, jak to při obřadu s vrbovou větévkou vyjadřuje věta z biblických Přísloví, „jméno zlovolných bude zapomenuto“.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.