Zamyšlení Leo Pavláta: Svátek Sukot provází bohatá symbolika

Pět dní po Dni smíření, kdy Bůh podle židovské tradice zapečetil osud každého člověka pro příští rok, začíná svátek Sukot, kdy Boží ortel vstupuje v platnost.  Je to současně doba, kdy věřící židé pobývají v provizorním přístřešku s otevřenou střechou. Připomínají si tak Biblí popsané strastiplné putování svých předků do Země zaslíbené, Boží ochranu v pustině. Suka, stánek, v němž věřící během svátku jedí a někdy i přespávají, přitom svou chatrností a prostotou vyzývá k pokoře; k vděčnosti za bezpečí skutečného domova, za všechny dary života. 

Sedm dní svátku je však neméně oslavou vinobraní a sklizně ze zahrad a rostliny navíc hrají důležitou roli i při bohoslužbě. 

O Sukot se židé v synagogách modlí se svazkem čtyř rostlin – palmovou ratolestí, snítkou myrty, citrusovým plodem etrog a větévkou vrby. Podle známého midraše tyto rostliny symbolizují židovské společenství: tak jako ve svazku některé rostliny voní, a jiné ne, některé mají plody a jiné je postrádají, tak se různí i židé. Jsou mezi nimi lidé učení či neučení, někteří činí dobře a jiní špatně. Větévka vrby přitom symbolizuje ty nejvíce nanicovaté; bytosti bez vědění i dobrých skutků. A právě jim je věnován zvláštní obřad posledního dne svátku Sukot. V tento den zvaný Hošana raba neboli den „velké prosby za Boží spásu“ věřící v jedné části bohoslužby udeří větévkou vrby dvakrát či třikrát o zem, aby z ní spadlo několik lístků. 

Etrog|foto: Břetislav Tureček

Židovská tradice spojuje tento obřad s etickým vyzněním. 

Je-li vrba pro společenství Izraele znamením těch, kdo se v životě nijak dobře neprojevují, potom připomeňme, že roste u vody. Není mocnějšího symbolu obnovy a čistoty než právě voda. Údery větvičkou vrby o zem pak židé vyjadřují vůli vyjít svým nehodným bližním vstříc; pomoci jim nově, lépe vykročit. Tomu odpovídá i pojetí židovské mystiky kabaly. Pro ni vrbové větévky odkazují k Boží milosti. Tu totiž vrba jako zosobnění vody zastupuje a údery větévkami o zem věřící symbolicky vyjevují, že Boží milost převažuje nad tvrdostí země – přísným soudem Stvořitele. 

I vstřícnost však má své meze, a židovská tradice proto nabízí ještě jeden výklad obřadu s vrbovou větévkou na závěr svátku Sukot. Jsou lidé, které sebevětší pochopení a laskavost neodvrátí od zaslepenosti a zlých činů. Nikdy se ani nepokusí změnit a takových je třeba se stranit. Vždyť, jak to při obřadu s vrbovou větévkou vyjadřuje věta z biblických Přísloví, „jméno zlovolných bude zapomenuto“.