Ze Svákova nad jihočeskou Soběslaví se rozhlíželi už staří Keltové. Dnes na něm stojí rozhledna

26. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Výhled z nejvyššího patra rozhledny je opravdu krásný

Když se vydáte z jihočeské Soběslavi do kopců směrem na Nedvědice, nemůžete minout vrch Svákov. Což je jednak místo s nádhernou vyhlídkou na město Soběslav, ale i do vějíře krajiny s Táborem na severní straně, hradem Choustníkem na straně východní a Veselím nad Lužnicí jižním směrem.

Pod vrchem Svákovem s rozhlednou na vrcholu se vine zákrut řeky Lužnice. A kdo se nahoře na vyhlídkové plošině usadí na lavičce připravené pro návštěvníky v nejvyšším patře rozhledny, si může užít nejen krásný rozhled, ale i pocit, že se nachází na nejstarším osídleném místě této krajiny.

„Už v 10. století tady staří Keltové vybudovali hradiště a pojmenovali jej podle kopce,“ říká Michaela Pimperová z Informačního centra Soběslav. Na Svákov vedou dvě možné cesty. Je možné jet po silnici směrem na Nedvědice a nahoře na Svákově odbočit doprava na odstavné parkoviště. Odtud je to pak k rozhledně pěšky v podstatě z kopce. Anebo se pěšky můžete vydat rovnou zezdola.

„Nahoru vede Svákovská křížová cesta, která byla vybudovaná roku 2017, a míří k poutní kapli Panny Marie Bolestné. Křížová cesta byla vytesaná do čtrnácti kamenných bloků,“ dodává Michaela Pimperová. Cesta končí přímo u poutní kaple vedle pramene velice chutné vody. Odtud je to k rozhledně také už jen kousek.

Křížová cesta ke sváchovské rozhledně vrcholí kaplí a pramenem vynikající vody

Rozhledna se stavěla od dubna do července 2014 v nadmořské výšce 441 metrů, je třípatrová se čtvercovým půdorysem o rozměrech 4 × 4 metry. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 10 metrů vede lomené schodiště s 45 stupni a na střeše má šindele. Její vzhled krásně zapadá do okolní krajiny, nevyčnívá z ní a ani netvoří zbytečnou dominantu. Naopak. Ideálně slouží svému účelu. Přístupná je po celý rok zdarma.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová