Židovský polyhistor Josef Šlomo Delmedigo

13. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

Tuto středu 16. června uplyne 430 let od smrti Josefa Šloma ben Eliji Delmediga, významného židovského učence pochovaného v Praze.

V obecném povědomí je u nás symbolem tradičního židovského vědění především rabi Löw, jehož význam ovšem do značné míry zastiňuje legenda o golemovi. Osobnost Josefa Šloma Delmediga připomíná, že velké proslulosti se těšili i další učenci. Právě rabín, lékař, filozof, matematik a astronom Delmedigo je toho zářným příkladem.

Narodil se 16. června 1591 na Krétě ve vážené rabínské rodině. Kromě rabínských studií se od 15 let věnoval na univerzitě v italské Padově astronomii, medicíně a filozofii a za vedení Galileo Galileia též matematice a astronomii. „Vášeň po poznání ve mně planula jako oheň,“ napsal Delmedigo později. Roku 1613 studia dokončil, krátce léčil ve svém rodišti a poté již zbytek života strávil putováním.

Lékařem byl v Káhiře, Konstantinopoli, na území dnešního Polska, Rumunska a Litvy. Jako lékař a současně rabínský soudce však působil i v Amsterodamu a Hamburku, léčil i v židovské obci ve Frankfurtu nad Mohanem a někdy mezi svým 53. a 56. rokem odtud již s věhlasem výjimečného učence přišel do Prahy, kde se rovněž stal členem rabínského soudu.

Delmedigo uměl nejen hebrejsky, ale mimo další jazyky i latinsky a řecky, což mu umožnilo sdílet jeho poznatky s nežidovskými učenci. Sám velký znalec židovské náboženské tradice včetně kabaly odmítal způsob židovské výuky ve východní Evropě. Kriticky hodnotil, že se soustřeďuje jen na židovské náboženské zákonodárství a Talmud, a přitom opomíjí výuku logiky, rétoriky a gramatiky stejně jako matematiky a astronomie, v nichž Delmedigo zvlášť vynikal.

Jako filozofovi mu bylo blízké učení Platóna, jako astronom patřil ke stoupencům Koperníkovy heliocentrické soustavy, v bádání zdůrazňoval empirický přístup. V prostředí úzce náboženského studia se tak stal hlasatelem celostního vzdělání a jeho otevřenost k soudobým vědeckým poznatkům vedla k napětím s náboženskými autoritami. To současně posilovalo i Delmedigovo sblížení s karaity, kteří uznávali jen psanou Tóru, a nikoliv Talmud.

Za svého života Delmedigo napsal desítky děl, z nichž se však zachoval jen zlomek. Nejvýznamnější jsou soubory spisů Elim a Předivo moudrosti. Jak na jejich okraj napsal, „mým úmyslem bylo sepsat hebrejské knihy obsahující veškeré poznání a vědu“.

Josef Šlomo ben Elija Delmedigo, jehož domovem byla nemalá část Evropy, zemřel v Praze ve svých třiašedesáti letech 16. října roku 1655. Náhrobní nápis na Starém židovském hřbitově mimo jiné uvádí: „Jemu podobného není na všech světových stranách… jemu byl vdechnut Duch Boží.“

autor: Leo Pavlát
Spustit audio