Zlatý potok, Zlatý rybník a Zlatý mlýn – tolik zlata pohromadě najdete jen na severu Plzeňska

Kdysi skutečně zlatonosný Zlatý potok pramení v rašeliništích manětínských lesů. Zlato zde pravděpodobně těžili už Keltové, jak o tom svědčí nálezy zlatých plátků na keltském pohřebišti v nedalekém Manětíně-Hrádku.

Dochované písemnosti o mlýně na Zlatém potoce u obce Hůrky pocházejí z roku 1659. Stojí tu ale určitě mnohem déle. Tehdejší systém mletí obilí na takzvané nestálé vodě byl z dnešního pohledu velice hospodárný.

Mlynáři mleli popořadě i bez telefonické domluvy

Na nestálé vodě, tedy u rybníka, který neměl zajištěný stálý přítok vody a v letních měsících byl často i úplně bez vody, fungoval i bez telefonů velice propracovaný systém. Horní mlynář věděl, že bude mlít jako první například tři hodiny, mezitím se na mletí připravil další mlynář níže po toku vody a využil tutéž vodní energii znovu. Po něm další a pak další.

Jaro v okolí mlýna|foto: Pavel Halla

Tvrdá dřina ve mlýně měla také svá jasná pravidla a zásady. Mlynáři měli svoje vlastní desatero. Jeho nedodržování bylo skoro stejným hříchem jako porušení Božích přikázání.

1. Jedině u mne mlíti budeš.
2. Nevezmeš melivo, pokud nezaplatíš.
3. Pomni, abys měříčné dal a melné zapravil.
4. Cti mlynáře a chasu jeho, aby se ti dobře vedlo.
5. Nenecháš mlýnské stroje jíti naprázdno.
6. Zachováš ve mlýně ve všem a všude čistotu.
7. Nepokradeš a jen co tvého vezmeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectví proti mlynáři, že ti špatně semlel a málo dal.
9. Nepožádáš od mlynáře více, nežli semlel.
10. Aniž požádáš, co se rozprášilo. 

Zlatý mlýn u obce Hůrky je postavený na skále. Poznáte to i při prohlídce sklepení. V něm najdete dochovanou část dřevěné osy původního náhonu a tři železná ozubená kola včetně tzv. palečnicového kola.