Zmizelé židovské sousedy připomínají v Ostravě výstavní domy a pamětní desky

Na nákupy ke starému Borgerovi nebo k Bachnerovi, na kávu k Schönhofovým do Unionu, na pivo k Weislitzových a pro peníze k Wechsbergovi. Místa a vyhlášené podniky mohli lidé navštěvovat v centru Ostravy ještě zkraje 20. století. Procházka několika přilehlými ulicemi kolem dnešního Masarykova náměstí je vlastně procházkou dějinami židovských obchodníků.

Jedním byl významný ostravský občan, podnikatel, nájemce pivovaru a městský rada, Markus Strassmann. Stal se v roce 1875 prvním předsedou nově založené Židovské náboženské obce. Starala se o své početné členy nejen po stránce sociální, protože provozovala starobinec, zotavovnu pro děti na Ostravici a z popudu Markuse Strassmanna založila dokonce hřbitov na místě dnešních Sadů Milady Horákové, ale i vzdělávací. Provozovala školu a domov učňovské mládeže.

Duchovní život se v Ostravě odbýval v celkem šesti synagogách. Všechny byly v roce 1939 vydrancovány a vypáleny. Jednu z nich připomíná nová kovová pamětní deska v centru Ostravy. Výstavní rodinné sídlo Markuse Strassmanna, které postavil v roce 1895 na Černé louce, stojí dodnes. Málokdo ovšem ví, že dnešní komerční objekt, postavený kdysi v secesním slohu, je bývalá vila Tereza významné židovské rodiny Strassmannů.

V říjnu 1939 odjelo 1 129 mužů prvním evropským transportem do Niska nad Sanem. V září 1942 odjely z Ostravy čtyři transporty do Terezína v celkovém počtu 3 442 osob. Po válce se zpátky vrátilo jen 202 lidí.

Netradiční pamětní deska připomínající Karla Reisze|foto: Romana Kubicová

Až na pár výjimek neznáme tváře lidí, kteří v Ostravě kdysi žili. Rodinné fotografie byly po odchodu do transportu zničeny. Jen rodina Reiszových dnes němě hledí z pamětní desky na domě v ulici 28. října coby svědci pohnuté historie. A pak ještě také stolpersteiny neboli kameny zmizelých, což jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazené do chodníku před domy obětí holokaustu, připomínají jména zmizelých ostravských židovských sousedů.