Zmizelý biskupův hrádek v Mohelnici našli archeologové ve sklepě muzea

2. říjen 2015
Torza středověkých větracích oken

Historické propojení města Mohelnice na Šumpersku s olomouckým biskupstvím je dodnes patrné. Městský znak nese stříbrné jehlance olomouckých biskupů a památky byly mnohdy postavené za jejich přispění. Jen zasvěcení ale vědí, že biskupský hrad stával na místě současného muzea.

Podíváme-li se do dávné historie, zjistíme, že Mohelnice je jednoznačně nejstarším městem v okolí a dokonce i jednou z nejstarších sídelních jednotek severozápadní Moravy vůbec.

První zmínka o „Mogilnici tota“ pochází již z roku 1131 z listiny biskupa Jindřicha Zdíka. Mohelnice je uváděna mezi 11 vesnicemi jako majetek olomoucké metropolitní kapituly.

Statky kapituly v okolí Mohelnice se zásluhou biskupů postupně rozšiřovaly. Nejvýznamnější vliv na rozvoj Mohelnice měl biskup Bruno ze Schaunburku (1245 až 1281). Tento původem Sas se výrazně zasloužil o rozvoj kolonizace severozápadní Moravy, a to jak německými přistěhovalci, tak i zakládáním osad pro původní české obyvatelstvo.

Zadní trakt muzea skrývala torzo někdejšího hrádku

Právě Bruno povýšil už v první polovině 13. století Mohelnici na město a dal jí do vínku magdeburské právo. Tím město získalo určitou autonomii. Biskupovi na rozvoji města velmi záleželo, neboť měl přibližně ve stejné době v Mohelnici menší sídlo. Původně bylo nazýváno domem, jako hrad je jmenováno poprvé v roce 1302. Biskup Bruno a jeho nástupci tu čas od času pobývali až do druhé poloviny 14. století, kdy převzal funkci opevněného biskupského sídla a centra mohelnické lenní provincie hrad Mírov.

Čtěte také

Mohelnický hrádek zmizel

Později se se zmínkou o biskupském domu setkáváme, když biskup Jan VI. z Valdštejna (1302 až 1311) potvrdil rychtáři Jindřichovi privilegia na mohelnickou rychtu a přidal mu kromě jiného i biskupský dům ve městě. Jako biskupský dům je pak majetek moravského metropolity uváděn ještě několikrát, jako o hradu už se o něm však nikdy nemluví.

Další z dochovaných gotických portálů

Hrádek tedy zmizel. Už před válkou se jej pokusili hledat němečtí historikové. Eduard Teichmann se domníval, že je nutno pátrat v místě dnešního městského úřadu, který je na starých obrazových mapách namalován s věží. Jenže to už bylo mimo církevní prostory města. Odborníci se patrně správně už dříve domnívali, že biskupské sídlo ve městě stávalo někde v oblasti dnešního Kostelního náměstí.

Největší zájem budila budova bývalého děkanství, která sloužila jako muzeum. Při renovaci dvorního traktu se do práce ve sklepních prostorách zapojil místní amatérský archeolog Vladimír Kapl. Pět let práce věnoval tomuto domu a na závěr po mnoha významných objevech vyslovil jednoznačný závěr, že biskupský dvorec v Mohelnici je ukryt pod mnoha přestavbami v areálu místního muzea.

K jeho hypotéze se postupně přiklonila také většina odborníků. Vycházeli z názoru, že biskupův dům nemohl být obyčejným stavením ukrytým někde v městské zástavbě, ale že se muselo jednat o sídlo reprezentativní. I jeho podoba se časem měnila. Není vyloučeno, že v nejstarších dobách bylo biskupovo sídlo opevněno jakousi palisádou, která ukrývala i původní mohelnický mariánský kostelík.

Čtěte také

Ve sklepě je dnes muzeum pravěku

Později, zejména po vybudování městského opevnění a přesunu sídla biskupa na hrad Mírov již dům ztratil sídelní funkci a stával se stále více reprezentativním objektem. O tom svědčí pozdější přestavby a také objevená unikátní fresková výzdoba, návštěvníky obdivovaná v obřadní síni muzea.

Freska Hostina v domě bohatcově se nachází v dnešní obřadní síni

Ze starého hrádku se ve sklepě muzea zachovalo několik místností, které mají prokazatelně gotický charakter. V době existence hrádku byly pravděpodobně v tzv. zahloubeném přízemí a měly zejména hospodářskou funkci.

Dnes zde sídlí expozice pravěku Mohelnicka, díky níž můžeme do prostoru hrádku někdejšího svrchovaného pána města Mohelnice a duchovního správce diecéze nahlédnout.