Zpopelnění lidských ostatků byl boj. První kremace u nás se uskutečnila až v roce 1918
Liberec, tehdy tedy spíše převážně německý Reichenberg, usiloval o vlastní krematorium od roku 1898. Město bylo členem spolku přátel žehu Plamen. Císařské úřady ale stavbu nechtěly povolit, zejména z náboženských důvodů.
Kremace měla zastánce mezi pokrokovými lidmi, kteří se však museli nechávat zpopelnit v zahraničí, v saské Žitavě.
Právní bitva se tak vedla až do roku 1912, kdy se začalo stavět. Secesní budova podle návrhu Rudolfa Bitzana byla dokončena v roce 1917, ale úřady odmítly ke spalování ostatků udělit povolení. První kremace se tak nakonec uskutečnila až po zániku monarchie, 31. října 1918. Údajně se ale pec vyzkoušela již den předem na uhynulém koni.
Z původního vybavení se dochovaly dvě pece, které se ale v současnosti už nepoužívají.
Po celé zemi začala vznikat další krematoria. Druhé nejstarší, ovšem provizorní, v Praze a následně proslavené rondokubistické dílo Pavla Janáka v Pardubicích. Kremace se pak stala běžnou součástí konce života.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
