Zrenovovanou zvonici ve Skaličce zdobí sluneční hodiny i lidová moudrost

11. prosinec 2015
Česko – země neznámá

Najít ve Skaličce na Přerovsku centrum obce není úplně jednoduché. Místní mají ale odjakživa jasno. Centrum bylo vždy tam, kde pravidelně svolával zvon k práci i k odpočinku, kde oznamoval věci smutné i radostné. Středobodem Skaličky je tak prastará zvonička, která nedávno prošla rekonstrukcí.

Jak už bývá v moravských vesnicích nepsaným pravidlem, zvonice stojí přímo u místního hostince. Kdysi zde byl i obchod, který společně se zvonicí umístěnou uprostřed rozšířené ulice vyznačoval centrum obce.

Dnes byste toto místo na střed vesnice nejspíše netipovali, jelikož se sídlo obecních orgánů nachází ve škole v nové části obce. A zdejší zámek stojí zase o kus níž. Nicméně právě zvonice s výklenkovou kaplí je neklamným důkazem, že náves bývala právě zde.

Podíváme-li se do historie, nemůžeme spolehlivě říct, odkdy zvonice v obci stojí, ani to, zda neměla nějakou předchůdkyni. Bývalo zvykem budovat zvonice nejprve ze dřeva. Teprve v 18. století byly nahrazovány zděnými stavbami. Písemné prameny ale o zdejší zvonici mlčí. Její stavební sloh, velmi podobný baroku, ji klade do druhé poloviny 18. století.

V roce 1989 probíhala oprava střechy a v báni na špičce věže byl nalezen bohužel značně rozmočený kus nějaké listiny. Co však bylo možné přečíst, byl letopočet 1790. Historikové i místní obyvatelé se shodli, že právě tento rok mohla být zvonice skutečně postavena.

Zvon zní Skaličkou třikrát denně

Velmi málo se toho ví také o zvonech. Jeden se zavedl v roce 1904, ale dlouho ve vesnici nevydržel. Začátkem 40. let byl zabaven a zrekvírován pro válečné účely.

Nápis Svoboda, Dubček uvnitř kaple přetrval až do současnosti

Na jeho místo se v roce 1942 usadil železný zvon válečné výroby. Jeho zvuk se přesto starému zvonu nemohl rovnat. Místní tvrdí, že zněl stejně smutně, jako byla smutná doba, v níž do obce přišel. I když je na věži dodnes, zvoní pouze jako umíráček.

Po druhé světové válce se na zvonici vyzvednul nový, podstatně větší zvon. Pochází z kaple hranické vojenské akademie, která se tehdy rušila. Jeho hlas je v současnosti pro Skaličku typický. Zní totiž třikrát denně. I když pravidelné zvonění obstarává automat, při úmrtí nebo zvláštních příležitostech stále do kapličky dochází zvoník.

Zvonice ve Skaličce má ale ještě jednu zajímavost. Čas na ní odměřují unikátní sluneční hodiny. Byly vyměřeny v roce 1938 a za zmínku stojí i osobnosti autorů. Jsou totiž synonymem spojení duchovního a technického nadání dvou přátel – místního kněze Augustina Bayera a profesora matematiky a fyziky hranického gymnázia Antonína Krutila.

Hodiny odměřují čas podle zimního slunovratu s tajuplným nápisem: „Hodina za hodinou bije, každá ti ublíží, poslední ubije. Všecko pomine, nic nepomine.“ Jakoby tušili, co všechno v následujících letech svět, Skaličku i zvonici s hodinami čeká.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.