Zygmunt Bauman přinesl nový pohled na holocaust

16. listopad 2025

19. listopadu uplyne 100 let od narození Zygmunta Baumana, jednoho z nejvlivnějších myslitelů poválečné Evropy.

Narodil se v Poznani v židovské rodině, která po nacistické invazi v roce 1939 uprchla do Sovětského svazu. Tam prožil dospívání a vstoupil do jednotky polské armády, jež bojovala po boku Sovětů. Po válce vystudoval sociologii. Začal úspěšně vyučovat na Varšavské univerzitě, ale po rozpoutání státem řízené antisemitské diskriminační kampaně v roce 1968 zemi jako jeden z tisíců polských Židů opustil. Po Izraeli a Kanadě našel domov v Anglii, kde více než 40 let vyučoval na univerzitě v Leedsu.

Zygmunt Bauman napsal více než padesát knih, je autorem stovek přednášek. Ve svých pracích se věnoval fenoménu kultury, idejí a ideologií, proslavil se jako respektovaný analytik a kritik moderní společnosti.

Mezi všemi jeho díly zaujímá ústřední místo Modernita a holocaust z roku 1989, kniha vydaná později i u nás spolu s více než dvaceti dalšími Baumanovými tituly. Věnoval ji své ženě Janině, která válku přežila v úkrytu ve varšavském ghettu, neboť i takto zblízka získaná osobní zkušenost s organizovaným násilím ho přivedla k úvahám o fenoménu genocidy a holocaustu, jimiž trvale změnil náhled na šoa.

Zygmunt Bauman holocaust nenahlížel jako extrémní historickou anomálii, ale naopak zdůraznil, že byl produktem samotné modernity: byrokratické racionality, dělby práce, poslušnosti pravidlům a technické efektivitě. Dle Baumana by k holocaustu nemohlo dojít bez úředních formulářů, logistických plánů a slepě poslušných vykonavatelů. Strašlivé zlo by nebylo možné bez funkčních mechanismů moderního státu.

„Tvrzení, že pachatelé holocaustu byli traumatem či nemocí naší civilizace – spíše než jejím děsivým, nicméně legitimním produktem,“ napsal, „vede nejen k morálně pohodlnému sebeospravedlnění, ale také k strašlivému nebezpečí morálního a politického odzbrojení.“

Zygmunt Bauman takto již před více než čtvrtstoletím varoval, že samotná struktura moderního státu skrývá nebezpečí genocid, pokud v něm převáží úřední postupy nad morálkou. Jako taková se jeho Modernita a holocaust stala mezníkem: posunula odpovědnost z minulosti do přítomnosti a ukázala, že společnost se stává rizikovou, pokud se zbaví lidskosti.

Toto varování Zygmunt Bauman rozvinul ve svých dalších dílech konceptem „tekuté modernity“; světa charakterizovaného nestabilitou, individualismem a ztrátou trvalých jistot. Jedinou zůstává morálka. A mravnost pro něj začínala tam, kde pro člověka přestává být jiný člověk anonymní a stává se důležitým.

Zygmunt Bauman zemřel ve svých 93 letech 9. ledna 2017 v Leedsu. V našem domácím kontextu dodejme, že v roce 2002 mu Univerzita Karlova udělila čestný doktorát a o čtyři roky později obdržel Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio